Matka chce synovi změnit příjmení podle nové rodiny. Má na to právo?
Odvolací Krajský soud v Ostravě chyboval, když nevyslechl třináctiletého chlapce při rozhodování o změně jeho příjmení. Vycházel ze zjištění soudu první instance, avšak původní rozhodnutí zcela změnil a souhlas se změnou příjmení nevydal. Podle dnešního nálezu Ústavního soudu (ÚS) tím porušil chlapcova práva.
„V tak vysoce osobní věci, jakou je změna příjmení, by mělo mít dítě možnost vyjádřit svůj názor před soudem, který o něm rozhoduje, a to zvláště za situace, kdy odvolací soud zvažoval, že rozhodne proti přání dítěte,“ řekl při vyhlášení nálezu soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.
ÚS se případem zabýval na základě stížnosti podané matkou. Směřovala proti rozhodnutí krajského soudu z loňského září. Zatímco soud prvního stupně matce vyhověl a se změnou příjmení nezletilého souhlasil, odvolací soud návrh zamítl. Podle matčiny stížnosti nebylo rozhodnutí krajského soudu řádně odůvodněné a zcela vybočilo ze zjištěných skutkových okolností.
Matka ve stížnosti uvedla, že k návrhu na změnu příjmení přistoupila po zdravé úvaze, aby se chlapec jmenoval stejně jako zbytek nové rodiny. Chlapec dosud nese jméno biologického otce, s nímž matka nežije. Dva jeho bratři se jmenují jinak.
„S rodinou žije, je tak oslovován, tak se identifikuje a cítí se v té rodině bezpečně,“ uvedl matčin advokát Jiří Všetečka. Rozhodnutí ÚS je podle něj dobrým příkladem toho, že justice má brát ohled na běžný život, nikoliv se uzavírat do slonovinové věže.
Nyní musí o případné změně příjmení znovu rozhodovat krajský soud. Ústavní soudci dnešním nálezem nepředjímají výsledek řízení. „Dítě by ale mělo mít možnost přesvědčit odvolací soud, že to je skutečně jeho přání, nikoliv nějaký rozmar,“ řekl Lichovník.
Na dítě by se mělo dívat vždycky od určitého věku. Přesně toto řešila příbuzná. Po rozvodu se vrátila ke svému rodnému příjmení a jmenovala se pak jinak než dítě a syn byl několik let zklamán, že se jmenuje jinak než rodina va které žije vč. babičky a dědy. s otcem bez kontaktu, bez placení výživného dle dohody (nechtěla peníze a on na oplátku neměl zájem o dítě, nevídají se a každý žije v jiném státě). Letos bylo synovi 10 let a řešil to už dost často, proč se jmenuje jinak než matka. Nakonec to v tomto případě dopadlo dobře. matce se podařilo setkat s otcem, který neměl problém podepsat souhlas se změnou příjmení. ale kdyby se prostě seknul nebo ho nesehnala, dávno žije jinde než když se viděly naposled, tak by to bylo dost nepříjemné. i tak z toho měla nervy, že se museli sejít ( rozešli se po té co jí zbil, syn byl ještě miminko).