7°C
„V začátcích angažmá v Rokoku vznikla naše nejslavnější společná píseň Mám malý stan. Vyhráli jsme s ní v soutěži Písničky na zítra a song začal sklízet obrovské úspěchy. Byl to hit a prodalo se ho na 225 000 nosičů.
V Rokoku jsme byli s Waldou společně obsazováni téměř do všech her, ale nejvíc vzpomínám na Filosofskou historii s písněmi Zdenka Petra a texty Ivo Fišera.
Slzy v Rokoku
V této hře jsme vytvořili studenty Vavřenu a Frýborta. Vašek Neckář hrál studenta Špínu a Helenka Vondráčková s Martou Kubišovou přítelkyně studentů pannu Márinku a pannu Lenku.
Filosofská se hrála v bouřlivém období roku 1968 a po okupaci 21. srpna a uzavření všech divadel. A byla to právě Filosofská, která se v Rokoku hrála jako první představení. Nikdo si nedovede představit ten úspěch, protože německou společnost si divák okamžitě vyměnil za ruské okupanty. Bylo tam snad padesát potlesků na otevřené scéně.
Pak přišel okamžik rozloučení studentů, kteří odcházeli na barikády, se svými dívkami a překrásný kvintet Sbohem, má lásko… Stáli jsme na jevišti a já jsem se záměrně díval na druhou stranu, než stáli všichni ostatní. Do očí se mi draly slzy. Nepodívám se tam, říkal jsem si a pak jsem se otočil. Waldovi tekly po tvářích slzy jako hrachy. Oba jsme už tehdy měli srdíčko na správném místě.
Teď už každý pochopí, co se mnou udělala zpráva o Waldově úmrtí. Sedl jsem k počítači a psal jsem Olině. Slíbil jsem jí, že pokaždé, až budu zpívat naši společnou píseň Mám malý stan, tak bude patřit Waldemarovi. Svůj slib jsem splnil hned v neděli na koncertě s orchestrem Karla Vlacha v pražské Hvězdě. Malý stan jsem stěží dozpíval se slzami v očích. Ale byl pro Waldu!
Waldemar kdysi ve své knížce napsal o svých začátcích v Divadle Semafor a zmínil se o mé pomoci při choreografických úpravách několika písní. Nevím. V Semaforu to byly vždy tři kroky doprava a tři kroky doleva, což jsme později použili i v písni Mám malý stan.
S Waldemarem mě váže přímo srdeční pouto. Jeho písnička to byla, která dala jméno mé první dceři. Zuzanka se narodila dva dny před premiérou hry Zuzana je sama doma. A když jsme natáčeli film Kdyby tisíc klarinetů a během natáčení se narodila druhá dcera, tak se nemohla jmenovat jinak než Tereza. Ale tentokrát šel Walda Terezce za kmotra.
Semafor jsem opustil s ním
V Semaforu jsme vytvořili společně s Evou Pilarovou nerozlučnou trojici a jezdili jsme společně na vystoupení, vystupovali jsme společně s orchestrem Ferdy Havlíka a natáčeli jsme společně i několik programů. Když bylo rozhodnuto o odchodu Waldemara a Evy z Divadla Semafor, tak na jednom diskusním pořadu v Městské knihovně se mě zeptal jeden z diváků, jestli odcházím ze Semaforu společně s Evou a Waldou.
Byl jsem postaven před okamžité rozhodnutí. Moje odpověď zněla: Ano! Nikdy nezapomenu pohled Jiřího Suchého. Po čtyřiceti letech jsem se Jirkovi omluvil za tuhle mladickou nerozvážnost. Takže Walda byl vlastně i impulzem mého přechodu ze Semaforu do Rokoka.“
