Režisér Viktor Polesný do inscenace o jedné z nejlepších filmařek světa, která zazářila díky filmům na objednávku Třetí říše, obsadil Vilmu Cibulkovou, Danu Syslovou, Ondřeje Kavana a Daniela Krejčíka.

"Hra měla premiéru loni v prosinci na komorní scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě. Psala jsem ji pro Zdenu Studenkovou, která za svůj výkon dostala cenu Dosky," řekla Schulczová na dnešním setkání s novináři. Upozornila, že při psaní se snažili, aby výsledkem nebyl jen životopis či historický exkurz. "Když jsme text psali, vyhrál na Slovensku volby neonacistický politik Marian Kotleba. I proto nám to přišlo aktuální," řekla autorka ČTK. Před psaním prý oba viděli řadu filmů Leni Riefenstahlové, přečetli si její paměti i recenze k nim. "Nešlo nám o moralitu, text s poselstvím; divák by si měl klást otázky sám," dodala.

Kromě hlavních hrdinů se na jevišti objeví i kameraman této filmařky, který si ji později vzal. "Důležitá je i postava ženy, která vstoupí do děje z hlediště a Leni i tu její dobu vášnivě obhajuje. Je to taková naše komunistická poslankyně Marta Semelová," řekl režisér Polesný. Podle něj je i dnes svět masírován propagandou. "Vidíme to na Východě i na Západě, jde o věčné téma a jsem rád, že jsem se s tím tady mohl setkal," řekl.

"Nesmírně mě bavila příprava inscenace, která trvala více než čtvrt roku. Zhlédli jsme i některé snímky této dokumentaristky," uvedla Cibulková, která hru ze slovenštiny přeložila.

Lenina minulost je hlavním tématem hry. Johnny odhaluje její osobní postoje k fašismu i holokaustu. Ptá se, jaká je odpovědnost umělce za jeho dílo, kde je hranice mezi posluhováním ideologii, aktivní spoluúčastí na budování režimu a uměleckou tvorbou.

Helene Amalie Berta "Leni" Riefenstahlová byla režisérka, fotografka, tanečnice a herečka. Proslula pokrokovým novátorským přístupem k natáčení filmů i k fotografování. Její osoba i tvorba vzbuzuje kontroverzní reakce, neboť se přátelila s Hitlerem a prostřednictvím filmů a fotografií se podílela na propagaci nacismu. V roce 1933 se v Berlíně setkala s nacistickými pohlaváry a začala natáčet norimberskou trilogii. První díl se během války ztratil. Za druhý díl Triumf vůle z roku 1934 dostala Národní cenu a na festivalu v Benátkách cenu za nejlepší zahraniční dokument. Roli propagátorky nacismu nikdy nepřiznala, vymlouvala se na politickou nevědomost a naivitu. Zemřela ve věku 101 let v roce 2003.