V letech 1966 až 1989 jako blízký spolupracovník Jana Schmida dramaturgicky spoluvytvářel téměř všechny inscenace, které byly v tomto období v Ypsilonce realizovány. Významný byl i jeho autorský podíl na některých představeních (Předposlední případ Leona Clifftona), vytvořil i několik dramatizací (Obr Gargantua, jeho smích a život, Kafkova Amerika). Nezapomenutelné jsou také některé jeho herecké kreace, například v Outsiderovi.

Zdeněk Hořínek se narodil 15. listopadu 1931 v Olomouci, kde v roce 1950 maturoval na obchodní akademii. V letech 1951-1955 studoval divadelní vědu na DAMU v Praze. V letech 1958-1961 byl dělníkem v olomoucké Prefě, kde se také vyučil betonářem. Od roku 1961 postupně působil jako dramaturg Divadla F. X. Šaldy v Liberci, zástupce šéfredaktora časopisu Divadlo a dramaturg pražského Divadla E. F. Buriana (1971-1988). Do roku 1993 pracoval v Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu.

V letech 1969-1975 Hořínek přednášel externě na DAMU, po vynucené přestávce se k pedagogické činnosti vrátil v roce 1985. Od roku 1993 přednášel, v posledních letech jako externista, teorii dramatu a divadla na Katedře divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se v roce 1995 také habilitoval.

Okruh odborného zájmu divadelního teoretika, historika, recenzenta i dramaturga a herce Hořínka byl široký. Vyrůstal z jeho sepětí s praxí divadel studiových i repertoárových a pokrýval prakticky celou problematiku soudobého divadla. Byl typem autora, v jehož tvorbě se spojila odborná erudice s živým, neakademickým podáním. Adekvátním způsobem vyjádření mu proto byl žánr eseje - nejvýznamnější napsal pro časopisy Divadlo, Scéna a Divadelní revue.