"Liehm byl v mých očích obyvatelem Evropské unie dávno předtím, než tenhle projekt vznikl. Jeho horizont nikdy nekončil v Krkonoších, byl vždy osobností, která se nenechala dusit," uvedl šéf měsíčníku Literární noviny Petr Bílek.

"Snažil jsem se nelhat a mluvit o tom, o čem chtějí lidé slyšet. Ale ne to říkat s ohledem na to, co chtějí slyšet. Za nejhorší považuju vyhovovat přání čtenářů, což je teď problém české žurnalistiky," řekl ČTK Liehm.

První a nejrozsáhlejší oddíl knihy je věnován politickým komentářům z let 1971 až 1989. Poslední je z prosince revolučního roku a je jakýmsi vzkazem do vlasti, jež začala procházet politickými změnami. Druhá část publikace pak ukazuje, že ještě za pobytu v Československu byl Liehm především kulturním žurnalistou. Autor se v ní věnuje například aktuálním v exilu vydaným knihám Josefa Škvoreckého, Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka či Adiny Mandlové. Poslední oddíly výboru tvoří rozhovory se Škvoreckým či s ruským lingvistou Romanem Osipovičem Jakobsonem.

Liehm podstatnou část života prožil v exilu. Od loňského roku žije opět v Praze a mimo jiné je předsedou redakční rady kulturního dvouměsíčníku Listy. Kariéru žurnalisty a kritika zahájil těsně po druhé světové válce, kdy začal spolupracovat s Emilem Františkem Burianem na časopisu Kulturní politika. Poté pracoval v tiskovém odboru československého ministerstva zahraničí, v nakladatelství Naše vojsko a v zahraniční redakci ČTK. V šedesátých letech vedl Liehm zahraniční a filmovou rubriku Literárních novin. Významně se angažoval v souvislosti s nástupem takzvané nové vlny v československém filmu, které přisuzoval světový význam.

Na podzim roku 1968 se Liehm vzhledem k politickým událostem v Československu rozhodl zůstat v zahraničí. Přednášel na univerzitách v Evropě i USA a zároveň přispíval do zahraničních novin a rádií. V roce 1984 založil Liehm v Paříži mezinárodní kulturní revue Lettre internationale a vydával periodické almanachy Čtení na léto a 150.000 slov. Je rovněž autorem díla Ostře sledované filmy, které se zabývá československým "filmovým zázrakem" z šedesátých let.

Listy založil v roce 1970 v Římě jeden z mužů pražského jara Jiří Pelikán. "Listy ovšem nebyly jenom časopis ,československé socialistické opozice‘," píše Liehm ve svých vzpomínkách Minulost v přítomnosti. "Byla to skupina lidí, kteří se po světě všemožně snažili přesvědčit nikoli přesvědčenou pravici, ale často váhající, opatrnou, konformní, oportunistickou levici o skutečné podstatě ,reálného socialismu‘," uvedl publicista.