"Myšlenka Labyrintu je tak krásná, proto jsem ji chtěla udělat na divadle. Ve chvíli, kdy jsme to chystali, jsem zjistila, co všechno Komenský dokázal, o čem jsem já vůbec netušila. Před nezlomností jeho ducha se člověk musí sklonit," řekla ČTK Mikolášková. Inscenace začíná v okamžiku, kdy Komenskému shořel v Lešně dům s veškerou literaturou, a opět hledá důvod, proč žít.
"Musí znovu vstoupit do Labyrintu, který 30 let předtím napsal ve chvíli, kdy mu zemřela žena a dvě děti na mor. A musí znovu hledat útěchu. Ale stala se taková nepříjemná věc, neuplynulo 30, ale 300 let, a on nechtěně vstupuje do našeho světa a našeho labyrintu. Paradoxně ty nešvary, které popisoval Komenský ve své době, se neliší od těch, které nyní kritizujeme my," poznamenala Mikolášková.
Dodala, že stejně jako tehdy lidé nadhodnocují vlastní slávu a nejsou schopni najít řád. "Nechtěla bych ale, aby byla inscenace vnímána jen jako převyprávění jedné knihy, ale pokus o přiblížení někoho, kdo se pro nás stal ikonou, kterou známe z dvoustovky, ale jinak o něm nic nevíme. Byla bych ráda, kdyby na lidi jeho osud promluvil, že v něm rozpoznají třeba i někoho, koho znají dneska," dodala režisérka.
Alegorický příběh o hledání smyslu cesty životem a cesty k sobě samému má výraznou hudební složku. V inscenaci zní v punkových aranžích živě harmonium, elektrické kytary, akordeon, bicí nebo fujara. Text je napsán zcela nově, byť občas se cituje přímo z Labyrintu, ale v současném jazyce. V inscenaci hrají Radoslav Šopík, Marie Vančurová, Tomáš Červinek, Tomáš David či Marek Příkazký.
