"Ústavní soud je toho názoru, že znalecký posudek měl být zadán jiným způsobem. Mělo se nejdříve důkazně konkretizovat, jak je byt užíván," řekla novinářům soudkyně zpravodajka Ivana Janů. Nyní tedy musí obvodní soud zjistit, zda Krejčík v ateliéru bydlel, nebo jen pracoval, a teprve poté stanovit případnou náhradu.
Spolu s Krejčíkem mladším čelil žalobě majitelů domu i jeho otec, filmový režisér téhož jména. Také on podal v roce 2011 ústavní stížnost. Loni v srpnu však zemřel, bylo mu 95 let, do řízení místo něj vstoupily jeho dědičky. Nikdo z účastníků sporu se dnešního vyhlášení nezúčastnil. Aktuální výše nárokované částky nezazněla.
Smlouvu o využívání sklepních prostor ve Střešovicích podepsal Krejčík mladší ještě za minulého režimu s tehdejším lidovým bytovým družstvem. Do oprav investoval vlastní peníze. Po transformaci družstva podle nových právních předpisů dospěli jeho představitelé k tomu, že Krejčíkem užívané místnosti ve skutečnosti tvoří domovnický byt. Argumentovali například kolaudačním rozhodnutím z roku 1923.
O vyklizení ateliéru rozhodl soud v roce 1995, Krejčík mladší však s verdiktem nesouhlasil a prostor opustil až v roce 2005. Právě za desetileté období pak majitelé domu požadovali náhradu. Znalecký posudek ji odvodil od tržního nájemného obvyklého v daném místě a čase.
Podle Krejčíka mladšího i jeho otce se ale družstvo pokoušelo profitovat z protiprávního stavu, který vznikl z jeho vlastní iniciativy, respektive přičiněním jeho právního předchůdce za minulého režimu. Družstvo mu totiž prostor pronajalo jako sklad, později jej označovalo jako ateliér - a nikdy jako byt.
Krejčík starší podle svého dřívějšího vyjádření využíval ateliér jen příležitostně, například ke kamerovým zkouškám. Ve stížnosti uvedl, že jej družstvo žalovalo zcela zlovolně a alibisticky, a to jen proto, aby se domohlo svého nároku v případě, že syn jej nebude moci uhradit.
Ústavní stížnost čekala u soudu na rozhodnutí od roku 2011, což je relativně dlouhá doba. Podle Janů je to důsledek velkého zatížení soudu.
