Jen dva herci z pražského Divadla na Vinohradech, kde zesnulá Jiřina Švorcová působila 40 let, se přišli do pražského strašnického krematoria rozloučit. Úctu vzdali Gabriela Vránová a Antonín Hardt. Zato politici byli v přesile. Dorazil bývalý nejmocnější muž v zemi Milouš Jakeš, Miroslav Štěpán, Josef Fojtík a další nejméně stovka komunistů.
I když herečka neměla žádné děti, příbuzných se sešlo tolik, že jim nestačila ani celá první řada. Nad rakví jedna z příbuzných zesnulé pronesla smuteční projev. „Odešla národní umělkyně Jiřina Švorcová,“ zahájila svou řeč, v níž připomněla, že Švorcová byla velmi oblíbená a chodily jí spousty dopisů od diváků. Při smutečním obřadu zazněl i hlas samotné Švorcové.
V nahrávce hovořila o svém dětství, vzpomínala na svou první lásku a herecké začátky. Pak zazněla v jejím podání báseň Miroslava Floriana Dokud. Během obřadu mohli lidé slyšet píseň Lásko, Bože, lásko, Rožnovské hodiny a Largo z Dvořákovy Novosvětské symfonie.
Valčík na rozloučenou pietní akt ukončil. Na závěr doprovodil Ženu za pultem dlouhotrvající poslední potlesk nejméně dvou stovek smutečních hostů. Bývalý generální ředitel Československého filmu Jiří Purš přišel nepochopitelně hodinu po začátku obřadu, tedy doslova s křížkem po funuse.
