Paní Svatavo, kdy a jak jste se tu krutou zprávu dozvěděla?
„Volal mi to Pepa asi o tři čtvrtě na dvanáct. Je to tragédie a ještě přišlo to deštivé počasí. Všechno to na mě doléhá. Když přijdete o dítě, je to to nejbolestivější...“

Měla jste nějaké tušení? Bála jste se o ni?
„Bála jsem se o ni pořád. Vyhrožovala delší dobu, že to udělá. Ale že by to udělala a ještě takovým způsobem a v tak krásný měsíc… Tomu jsem nevěřila. Je mi strašně líto Artura. Předčasně dospěl.“ (rozplakala se)

Byla jste s Ivetou v poslední době vůbec v kontaktu? Loni jste se svěřila, že častěji volal pan Rychtář. S dcerou jste si posílaly esemesky...
„Byly jsme v kontaktu. Začátkem dubna jsem jí přála k narozeninám. Telefonovaly jsme si každý týden. Jen když jí nebylo dobře, volal on. Ona ale nikdy nic nedala znát. Nikdy si nepostěžovala.“

Kdy jste spolu mluvily naposledy?
„V pondělí večer asi tři čtvrtě hodiny. Probraly jsme jako ženské všechno možné včetně Artura. Byla fajn. Zdála se v pohodě. Loučila se: »Maminko, měj se hezky, dej na sebe pozor.«“

Nešlo o rozloučení navždy?
„To mi říkávala do telefonu pravidelně. A druhý den to udělala. Nemohu to pochopit. Ale už je jí dobře…“

Co říkáte na chování Josefa Rychtáře? Myslíte si, že se na tragédii podepsal? „Teď se nebaví. Je to ďábel! Přetvařuje se. Umí být výmluvný. Teprve teď vychází najevo, jaký byl. Je strašné, co dělá, jak se chová. A taky si myslím, že ten dopis, co ukazuje, Iveta nepsala. Nikdy totiž nepsala tiskacím. Vždycky jen psacím. A nic neudělal proto, aby to neudělala.“

Když vám pan Rychtář volával, nikdy nenaznačil problémy s prášky či alkoholem?
„Ne. Podle něho to bylo O. K. Vše bylo sluncem zalité. Ivetka pohubla, ale je v pohodě, tvrdil. Musel to mít naplánované. Vím, že ji nebil. Ale psychicky ji podle všeho týral určitě a chtěl si ji přivlastnit jen pro sebe. Já jsem nebyla vůbec ráda, když mi loni oznámila, že se chce vdávat. Na to mi řekla, že jí nepřeju lásku a o svatbě jsem se dozvěděla až od novinářů.“

Pan Rychtář chce velký pohřeb v Praze. Vaše rodina komorní rozloučení ve Frenštátě, podporují vás i fanoušci Ivety. Uvažujete o soudním předběžném opatření, které by tomu mohlo zabránit?
„Děláme pro to všechny kroky, ale ono to není vůbec jednoduché. On je manžel. Pokud neustoupí, na pohřeb nepojedeme. To bude jeho show v krematoriu. Ještě se tam zase pobije s Macurou…“

Plánujete vlastní rozloučení?
„Zatím vůbec nevíme, co a jak bude. Do skříňky ve Frenštátě chceme dát alespoň vzpomínku. Fotografii, možná text z některé její písničky. Její »hymnou« byla Tichá píseň od Michala Penka. Přemýšlíme…“

Iveta musela být velmi zoufalá. Jak si vysvětlujete, že vám nic nikdy nenaznačila?
„Byla pod jeho vlivem a zřejmě mně nechtěla dělat starosti. Věděla, že by mě to trápilo.“