Blesk: Znáte lidi, kteří jsou závislí na Ordinaci?

Dana Morávková: Určitě. Do e-mailu nebo na Facebook mi píše spousta lidí. Pozdravují nebo se snaží zjistit, co se v Ordinaci bude dít dál. Já jim to samozřejmě nemůžu prozradit. Jsou ale zvídaví, tak předpokládám, že se na seriál dívají od začátku.

Pokud byste si sama psala scénář, byla by Zdena Suchá stejná, jako je dnes?

Nikdy bych si ho nepsala. Jsem z té generace hereček, které se drží pravidla, že herečka má hrát, scenárista psát a režisér režírovat. A že maminka a režisér mají vždycky pravdu.

Takže jste nikdy neměla potřebu zasáhnout nějak víc do scénáře, protože se vám na vaší Zdeně něco nezdálo?

Měla, ale nechala jsem to být. Byla to situace, kdy Zdena celé rodině linkovala život, všechno měla napsané a nařádkované v harmonogramu, který visel na lednici. Všichni se podle něj museli řídit a dělat, co tam bylo napsáno. Já bych podle toho nedokázala žít, mám ráda organizovaný chaos. Jednou jsem ale byla u paní scenáristky doma a tam jsem si všimla, že ona to tak měla… Prostě to bylo napsané ve scénáři, tak jsem to zahrála.

Patříte k nejoblíbenějším tvářím seriálu. Předčila popularita z Ordinace vaše očekávání?

Ne. Myslím, že jsem si tu popularitu vydobyla díky seriálu Rodinná pouta a Ordinace v tom plynule pokračovala. Tu největší slávu jsem zažila tam. Třeba lidi, co mě neznali, neviděli pohádky ani nechodili do divadla, tak je oslovila právě Andrea v Rodinných poutech.

Když točíte nějakou operaci, zjistíte si, co to budete na sále vlastně dělat?

Když dostanu scénář, tak se vždycky podívám. Obzvlášť, když je tam nějaká latina, protože tomu vůbec nerozumím. Na internetu si to pěkně všechno prohlédnu, abych věděla, zda budu operovat ruku, nebo nohu. Na place pak už máme pana doktora Dosoudila z motolské nemocnice a sestřičky, které nám se vším pomáhají a radí. Vysvětlují, jak máme držet jednotlivé nástroje a co a jak dělat. Když rekvizitáři připravují operační sál, je to velmi reálné.

Udělalo se vám na natáčení někdy nevolno?

Ne, vůbec mi to nevadí. Jsou ale někteří dvoumetroví kolegové, kteří to snášejí o dost hůř. Já to miluju, jsou to nejlepší natáčecí dny.

Vzpomenete si na scénu, která byla pro vás hodně nevšední?

Když jsem rodila, a musím říct, že jsem ráda, že moje postava rodila sekcí, tedy císařským řezem. Mám hodně bujnou představivost, ale to, že rodím přirozeně před kolegy Rychlým a Čenským, tak to si nedokážu představit. Myslím, že by se to nepodařilo natočit a že bychom na tom sále byli ještě dnes. (směje se)

Jak se žije tak dlouho s jednou postavou?

Nevím ani, jak dlouho už točím. Možná to za mě spočítáte. Víte, nepatřím k lidem, kteří až příliš prožívají popularitu. Pokaždé se snažím ten daný úkol, práci, odvést, jak nejlépe umím. Je jedno, co to je za roli. Jestli velká, nebo malá, zda jde o divadlo, nebo o seriál…

Jste s ní ale téměř deset let, je to kus vás.

Samozřejmě, že jí dávám kus ze sebe. Navíc Zdena vypadá jako já, někdy se chová jako já, ale je to jen postava. O tom se těžko mluví, to se lépe hraje.

Vadí vám, když na vás lidé pokřikují Zdeno, a ne Dano?

Zvykla jsem si na to. Už v Rodinných poutech to tak bylo, tam jsem byla zase Andrea, a myslím, že pro mě to tam byl větší nápor.

A mimo roli? Jste pokorný pacient?

Vždycky jsem byla pokorný pacient, a jestli si někoho vážím a respektuju, tak to jsou šikovní doktoři, kteří mají sociální cítění.

Televizní seriály patří k hitům dnešní doby. Proč mají podle vás takový úspěch? Co na nich diváci vidí?

Neumím na to asi přesně odpovědět, ale myslím, že diváci prostě mají rádi seriály s českými herci. Možná míň chodí do kina, do divadla. Nebo rádi prožívají životy svých postav nebo je to jejich večerníček, na který si zvykli, a prostě se koukají. Vyberte si.

A co přináší seriály vám? Momentálně hrajete ve dvou na konkurenčních televizích.

Miluju prostě hrát. Jako holka jsem si to vysnila a splnilo se mi to. Rodiče byli mimo umělecké prostředí. Maminka inženýrka, tatínek matematik, a když mě poprvé vzali do divadla, zamilovala jsem se.

Co se očekává od herce, který hraje v nekonečném seriálu?

To netuším. Můj přístup je takový, že umím texty, mám v hlavně nějak připravené, jak to zahraju. Nejsem ten typ herečky, která nemá tušení a neví nic.

Pamatujete si vůbec, co všechno ta vaše Zdena prožila? Nebo jakmile to natočíte, tak to vypouštíte z hlavy?

To byste mi musela dát víc času, ale ty základní věci vím. Měla jsem několik vztahů, mám dvě děti. Chlapeček Toník je adoptovaný, Haničku jsem porodila. Iva Hüttnerová jako paní Lepařová mi pomáhala s domácností. To v hlavě mám.

Víte, že mluvíte o Zdeně jako o sobě, a ne jako postavě?

Tak vidíte, je to prostě kus mě.

Ordinace oslaví 1000. díl: Morávková vystřídala 6 chlapů za 9 let!

Co z toho všeho, co vám scenáristé připravili, bylo pro vás nejhorší natáčet? Že když jste otevřela scénář, tak jste si řekla, že do toho se vám úplně nechce?

Nejhorší a zároveň nejkrásnější natáčení bylo, když jsem točila domácí násilí. Pro mě jako herečku to byla výzva. Možná vám to bude znít divně, ale bylo co hrát. Partnera mi hrál Ján Jackuliak a to, co se odehrálo potom, když se to objevilo na obrazovce, to jsem netušila. Bylo to plné emocí, poprvé jsem si zahrála týranou ženu a myslím, že v životě mě to už nepotká. Dívala jste se pak na sebe, na ty »mlátící« scény v televizi? Když jsem byla doma, tak ano. Myslím, že jsme to s Jacim zahráli, jak nejlépe jsme uměli. Odezva, která pak na to přišla, byla obrovská. Přišlo mi tolik zpráv, které byly neuvěřitelné a hodně soukromé. Ty příběhy si nechám pro sebe, ale všechny ty ženy obdivuju. A jestli ta linka, ten náš seriálový příběh pomohl sebrat odvahu a udělat něco se životem alespoň jedné ženě, tak jsem šťastná.

Jak probíhá natáčení takových pohlavků a bití?

Je to choreografie. Všechno musí být načasované tak, aby to na kameru vypadalo reálně, ale nikomu se nic nestalo. Hodně nám pomohl kaskadér, a i tak to pro mě nebylo jednoduché. Bylo to hodně psychicky a fyzicky náročné. Nikdy jsem nechodila z natáčení tak unavená a rozladěná, ale musím říct, že možná horší to bylo pro Jána. Jemu to bylo hodně nepříjemné, takhle se chovat k ženě. Já ty modřiny sice získala díky maskérkám, ale i tak si myslím, že to bylo dobře napsané, reálné a uvěřitelné.

Co všechno byste byla pro roli ochotná podstoupit?

Všechno. Jaký úkol mi dají, to se snažím naučit. Pokud mi napíšou, že budu jezdit na koni, tak se to naučím. Když budu muset umět hrát na violoncello, tak budu hrát na violoncello. To je to herecké povolání. Když tu roli chcete, tak se to musíte naučit.

V úterý se odvysílá tisící díl seriálu. Stihli jste ho při natáčení oslavit?

Asi se to slavilo, ale já jsem v ten den netočila. To se musíte zeptat někoho, kdo tam byl. Předpokládám ale, že byl dort, alkohol asi těžko. To už by se toho pak moc nenatočilo. (směje se)

Dokážete odhadnout, v kolika z těch tisíců dílů jste hrála nebo je viděla?

Vůbec! Já ani doteď nevěděla, kolik let to točím. Dokonce když zahlédnu nějaké staré díly, které opakují, tak jsem tam za blond a jen na to zírám.

Koukáte, že to je velká změna, nebo už si nepamatujete, co jste točila?

Pamatuju si to, ale vidím, že tam vypadám jinak. Deset let je deset let. Teď jsou třeba díly, kdy partneřím s Milanem Bahúlem, a to už je pěkně dlouho.

Tak schválně, s kolika chlapy jste tam byla? To byste spočítala?

Musím je vyjmenovat. Začínala jsem s Honzou Šťastným, pak Milan Bahúl, záhy Honza Čenský. Nějaký úlet jsem měla s Marošem Kramárem, s Pavlem Kikinčukem a poslední byl Ján Jackuliak. To je šest, pokud jsem na někoho nezapomněla.

To jde, skoro každé dva roky jiný chlap.

Já to tak v reálném životě nemám, ale Zdeně to tak asi vyhovovalo. A než se mě zeptáte, koho bych si vybrala, tak rovnou říkám Jacka Nicholsona. Ten ale do Ordinace určitě nezavítá.

Kdybyste si mohla vybrat jednu postavu z Ordinace a zkusit si ji zahrát, kdo by to byl?

To je těžká otázka. Přemýšlím… S každou rolí bych se poprala.

Teď upřímně. Kdybyste mohla vybrat jednu jedinou věc, která je na popularitě nejlepší, co to bude?

Nikoho nevyužívám, nezneužívám právníky, policii, a pokud přijdu k autu a mám tam botičku, tak tu pokutu zaplatím. Dobré je ale třeba to, že díky penězům, které si natáčením vydělám, můžu jiné věci dělat zadarmo. Jsem třeba jeden z Dobrých andělů, to mi přijde smysluplné. Každý měsíc jim posílám peníze. Hezké je i to, že se na vás cizí lidé na ulici usmívají, i když…

…občas dostanete vynadáno?

To bylo hodně u Andrey. I když i v Ordinaci mi dali lidé hodně do těla, když se Zdena spustila a podváděla Davida, tedy Honzu Čenského. V tramvaji se do mě pár lidí pustilo, co vidím na tom řediteli Hejdukovi. S úsměvem jsem jim odpověděla, že Honza neměl mít tu servírku!

Hana Holišová z Ulice: Co letos čeká její postavu Veroniky?

Očima Autorky!

Z televize působí trochu přísně, když se s ní ale potkáte, dívá se vám z příma do očí, má pevný stisk a setkání s ní je vždy vlídné. Pokaždé chodí na čas a při focení takřka neprotestuje. Známe se přes deset let a musím říct, že pokaždé při rozhovoru přemýšlí a přesně ví, co prozradit, a kdy dát jen zdvořilou odpověď. Nikdy vás ale neodmítne, a kdybyste ji měli v noci vytáhnout z postele, tak přijde, protože to prostě slíbila.

Fotogalerie

21 fotografií

Jan Čenský hraje v Ordinaci lékaře Davida Suchého

Autor: Daniel Černovský

Video: Zbitá a spoutaná Dana Morávková: Zastřelí v Ordinaci svého partnera?