Jaké jídlo byste si objednal při své poslední večeři v životě?
„Netradiční otázka. Myslím si, že kdybych věděl, že je to poslední jídlo, tak by mi nechutnalo. Ale asi bych pil nejlepší víno a jedl nějaké ryby, mořské plody a ožral bych se tak, že bych nevěděl, že ta smrt přijde.“
Existuje něco, co vám vyloženě nechutná?
„Toho moc není, já sním všechno. Ale obecně vzato nemám rád těžká a přeplácaná jídla, když mám při konzumaci pocit, že s jídlem spíš bojuju, než abych si pochutnával. Ale co nemám rád, jsou hlavní sladká jídla, což je specifikum české kuchyně a všichni cizinci se tomu diví, že jíme dezert jako hlavní chod.“
Podle vás celkově nejíme evropský standard, co si mám pod ním představit?
„Normálně uvařené jídlo z čerstvých surovin, bez friťáků, polotovarů apod. Podstata kuchařské práce je, abyste vařila. A všechno, co to zjednodušuje a zkracuje, je na úkor kvality konečného produktu. Kdybychom mohli udělat zákon, kde bychom zakázali smažená jídla, tak by zůstala půlka hospod a v Americe možná ani ne třetina. Vždyť nejpoužívanější české koření je strouhanka. Lidi milují smažené věci. Koneckonců zdravotní statistiky o tom i vypovídají.“
Když už mluvíte o smaženém, najíte se někdy u McDonald’s?
„Maximálně si tam dám kafe, když někam jedu a je to nádherný, protože vám k tomu nabídnou půlku restaurace. Zeptají se, jestli chcete taštičku, cukr, posyp, XL menu a dvojité XL menu, takže tam strávíte hodinu, než dostanete svoje kafe. Ale tak Mek tady byl, bude a v Česku má zvláštní postavení. V Americe tam chodí jen nižší třídy, tady běžně vidíte před mekáčem drahá auta a lidé si tam chodí na »lepší« večeři, což je divný.“
Mají holt geniální marketing…
„Tak určitě, je to čistý, rychlý… McDonald’s pro mě rozhodně není vzor gastronomie, ale kapitalismu určitě. Takhle to má vypadat. Vůbec by lidem, co chtějí svoji hospodu, neuškodilo šest měsíců u Meka. To je dokonale dotažený kapitalismus. Přemýšlel jsem, že kluci, když teď nechodí na vojnu, by místo toho mohli chodit na brigádu do mekáče. Tam by je naučili disciplíně.“ (směje se)
Češi mají rádi kvantitu a u McDonald’s vědí, jak bude hamburger velký, takže nedostanou porci pro vrabce, jak se říká. Co si myslíte o předražených jídlech, která nejsou na talíři ani vidět?
„Hromada lidí je přesvědčená, že se platí za hmotu. Mají představu, kolik to stojí v obchodě a kolik v restauraci, jenže už si neuvědomují, že v restauraci k tomu přibudou další věci. Už nechápou, že voda, elektřina, plyn… taky něco stojí.“
A zaměstnanci také nechtějí asi dělat za takové peníze jako kdysi…
„To je další věc. Udělat výrobek stojí hromadu peněz a někdo to musí zaplatit a vždycky to skončí tak, že to zaplatí konzument. Lidi berou restauraci jako něco, co k životu nepotřebují, proto tak řeší ceny. Když si mají koupit vodu nebo benzin, tak jdou a zaplatí to, protože to potřebují. Prostě buď cenu akceptujete, nebo ne a pak tam nejdete. Lidi chlemtají kafe od Starbucks za 120 korun a není jim to divné, přitom tam zmáčknou čudlík a je to a za stejné peníze by chtěli mít oběd, který jim přinesou pod nos a dělali ho odborníci? To je naprosto nesrovnatelná věc.“
Vy do jiných restaurací chodíte?
„U nás navštěvuju stabilně asi tři nebo čtyři podniky. Ale asi jako každý chodím normálně do hospody. Ani se mi neděje, že by se ke mně chovali nějak jinak. Kdyby ta restaurace měla být blbá, tak tím, že tam přijdu já, rozhodně nebude lepší.“
Jaký názor máte na vegany a veganské restaurace?
„Módní vlna. Za pár let bude zase něco jiného. Pokud to někomu vyhovuje, ať si poslouží. Je asi pravda, že lidi jedí moc masa, ale takové ty kecy typu, že to ničí planetu a nerespektuje zvířata, to je mi k smíchu. Ale ať si každý dělá, co chce, jen to nemusí vnucovat ostatním. Přijde mi v pořádku, že když něco chcete sníst, musíte to zabít. V přírodě to tak také funguje. U nás veganské jídlo nevaříme.“
Podle čeho si vybíráte kuchaře? (směje se)
„To je výborná otázka. Podle toho, kdo přijde. V dnešní době je v gastronomii katastrofální nedostatek kvalifikovaného a kvalitního personálu.“
Tak jinak, jakého kuchaře byste odmítl?
„Musel jsem hodně usměrnit své požadavky, které jsem měl třeba před dvaceti lety, kdy jsem přesně věděl, jak má kuchař vypadat – vymazlený, voňavý, oholený… Snažíme se o to i dnes, ale dneska už pomalu neseženete někoho, kdo není pokérovaný. Snažíme se, aby byli lidi profesionální a čistí. Zní to jako jednoduché zadání, ale není.“
Říká se, že kuchařina se nedá skloubit s rodinným životem…
„Nedá, to je realita. Máte hlad, na nic nemáte čas, doma máte rozvrácené manželství.“
Vy ho ale rozvrácené nemáte…
„Tak já třeba ne, ale taky nejsem typický příklad. Jednoduše, klasický rodinný život je s gastronomií těžko slučitelný, to nejde.“
Nepřeháníte?
„Trochu se to samozřejmě přehání. V Česku je dáno, že lidi dělají patnáct dní do měsíce a patnáct mají volno, což si myslím, že není taková tryzna. Může to znít pateticky, ale pokavaď prostě kuchařinu nemáte ráda, pak je to prachsprostá dřina. Když to děláte s inspirací, může být vaření velice příjemná práce.“
Naopak příjemná asi nebyla slova, která řekla vaše žena – že by jí nevadilo, kdybyste si našel milenku…
„Jo, to řekla, no. Ona to říká, ale myslím si, že by jí to vadilo. Nebo spíš doufám, že by jí to vadilo, taky se mi ta věta neposlouchá moc hezky.“
Proč si žena vlastně vůbec myslí, že byste si někoho najít měl?
„Nemá k tomu důvod, já si nikoho jiného ani nehledám. Spíš to asi bylo myšleno tak, že by mi ji přála.“
Vadí vám, že se dala na duchovno?
„Já nějaký velký duchař nejsem, ale zase na druhou stranu, pokud si člověk projde takovou zkušeností, jakou si prošla ona, tak má stoprocentní právo myslet trošku jinak než ostatní. Nechci říct, že se můžete chovat jako hovado, ale každému pomáhá něco jiného, a pokavaď má někdo potřebu něčemu věřit, tak proč ne.“
Přemýšlel jste někdy nad tím, kde byste dnes stál, kdybyste se nedostal do televize?
„Provozoval bych svoje restaurace tak, jako je provozuju. Televize je pro mě takový výlet.“
Finančně vám to ale určitě pomohlo…
„To v každém případě.“
Neplatí tedy, že pokud chcete být úspěšný kuchař, musíte být slavný?
„Tak jako, já jsem rád, že jsem si televizi vyzkoušel, naučil jsem se spoustu věcí, i obchodních. Určitě jsem na tom neprodělal. Ale aby o sobě mohl kuchař říct, že je slavný. Myslím si, že v Česku slavní kuchaři nejsou, to se musíte podívat do světa.“
Jeden z těch českých, konkrétně pan Babica, o vás řekl, že nejste prvoligový kuchař a na jídlo by k vám nešel…
„To mě mrzí, ale snad se přes to přenesu, holt si budeme muset vystačit i bez jeho návštěvy.“ (směje se)
Řekněte mi nakonec, bylo vám letos šedesát, nastal nějaký životní převrat?
„Teď už je to v prdeli. Je to ztracený. Ale žiju přítomností a vím maximálně tak výhledově, co bude dalších 6 měsíců. Nemám ale sebemenší právo si stěžovat, samozřejmě, že by bylo lepší, kdybych tohle měl ve čtyřiceti, ale už to tak je.“
VIDEO: Jak Zdeněk Pohlreich oslavil 60. narozeniny? Doma se zlískali!
Jak Zdeněk Pohlreich oslavil 60. narozeniny? Doma se zlískali! Markéta Reinischová, Jan Jedlička