Za všechno mohl nádor na mozku, jehož prvními příznaky byly náhlé epileptické záchvaty jeho první ženy Heleny, s níž se Chudík oženil v roce 1957. Jeho maminka byla z jeho manželky nešťastná. „Nejdřív se trápila, že se žením tak pozdě, pak se trápila, že si beru ženu, která už je dvakrát rozvedená,“ přiznal Chudík v dokumentu Neobyčejné životy.

Chudík odešel od rodičů už v 11 letech, kdy ho otec poslal na studia do Kremnice. S rodiči se pak vídal jen zřídka, i proto na Chudíkovu svatbu nepřišli. Byla to malá veselka, jen snoubenci a svědci. Nedlouho poté se manželství začalo pod tíhou těžké Heleniny nemoci hroutit. Nikdo tehdy nevěděl, že Chudíkovi začíná peklo, které bude trvat dlouhých 22 let.

Vznikla dramatická situace, že jednou v noci, nad ránem, ještě za tmy jsem uslyšel velký ruch. Pak jsem zjistil, že to byla rozbitá váza. Viděl jsem svoji ženu v takové podobě, že se mi málem zastavilo srdce. Ona byla nepříčetná. Položil jsem ji na gauč, kde spávala. Potom jsem zjistil, že byla počuraná a pokakaná, jak se lidově říká. Byla to akce, kterou jsem zvládal tak, že jsem si řekl, že musím co nejdříve kontaktovat lékaře,“ prozradil Chudík v pořadu 13. komnata.

Po operaci emigrace

Helena pak musela okamžitě podstoupit operaci mozku. Její stav se však ještě zhoršil. „Po té operaci žena přijala takové nebezpečné motto sama pro sebe: lidé, kteří jsou poznamenáni operací hlavy, nádoru, tak to jsou lidé invalidní. Od té doby se bála lidí, protože měla pocit, že se dívají na ni jako na bláznivou.“

Po sovětské okupaci v roce 1968 Helena, která odmítala jakoukoli léčbu, ve strachu zorganizovala rychlou a zbrklou emigraci do Rakouska. Chudík se s manželkou, svou matkou a tchyní odstěhoval do Vídně. Krátce na to získal malou roli ve vídeňském divadle, kde pak dostal smlouvu. Emigroval 26. srpna 1968, o měsíc později ho přišli jeho studenti herectví požádat, aby se vrátil zpátky do vlasti. O čtyři měsíce později se i s manželkou Helenou vrátili do Československa.

Helena však nemohla pracovat, stranila se lidí a odmítala vycházet z domu. Proto nutila Chudíka, aby se neustále stěhovali z místa na místo, což pak vyústilo až do soudní pře s takzvanou bytovou mafií.

Přemýšlel o sebevraždě

Manželka ho úplně vysávala. „Bylo strašné, jak mi nadávala, jakými slovy mě jmenovala,“ vzpomíná v dokumentu České televize Chudík a do očí se mu hrnou slzy. „Byl jsem pro ni lidský odpad. Ona jakoukoli situaci, kterou jsem chtěl zmírnit, pochopila proti sobě a vyrazila proti mně,“ popisuje a otevřeně přiznává, že v té době pomýšlel na sebevraždu!

Je to postupná sebevražda, když se rozhodnete s tím člověkem zůstat,“ říká Chudík, když popisuje, co nemoc udělala s jeho manželkou. Když mu bylo nejhůř, přišla z Prahy nabídka na natáčení seriálu Nemocnice na kraji města. Práce mu zachránila život, přestože přiznal, že role ho tak zmáhala, že chtěl se seriálem skončit. Dokonce se u něj začaly projevovat první znaky depresí. Psychiatr Plzák mu nakonec řekl, že buď se jeho žena musí jít léčit, nebo on musí od ní odejít. Chudík si vybral tu druhou cestu.

Helena se dva roky po rozvodu odstěhovala do Prahy a o tři roky později zemřela. Nakonec Chudík své exmanželce vypravil pohřeb, protože už neměla žádné příbuzné. Tím se uzavřela 22letá bolestná kapitola života. O několik let později se podruhé oženil. Vzal si Alenu, svou dávnou kamarádku a díky ní vyženil také dcerku, kterou naprosto zbožňoval. Manželství s Alenou Chudíkovi vydrželo až dodnes.