Herec Miroslav Moravec (†70) zemřel v neděli v 5.30 ráno v motolské nemocnici! Do poslední minuty se ale s rakovinou plic statečně pral.

„Ještě ve čtvrtek měl spoustu plánů. Když v sobotu začaly kruté bolesti, řekl, že chce na poslední chvíle zůstat sám,“ řekl Blesku exkluzivně Moravcův přítel herec Jiří Zbořil (34). Byl důvěrníkem herce v nejtěžších okamžicích, pomáhal mu snášet bolesti, které ho sužovaly, a tvořil jeho pojítko s okolním světem.

Moravec o své nemoci nechtěl mluvit. Vyslechl od lékařů krutý ortel, ale své blízké odmítal děsit. „Mirek dlouho o nemoci neřekl vůbec nikomu, snažil se to zlehčovat. Byl to ohromně silný člověk,“ potvrdil Blesku herec a pedagog Jiří Zbořil.

Celé měsíce tak poslouchal Moravec stesky kamarádů a známých na jejich mnohdy banální potíže. Sám prožíval v nitru peklo. Konec se blížil, ale nedal na sobě nic znát. Věčně laskavý a chápavý, takže nikdo neměl ani stín podezření, že s ním něco není v pořádku. Až když už svou nemoc opravdu nemohl skrývat, svěřil se Jiřímu.

Ještě v motolské nemocnici ale Miroslav Moravec přes velké zdravotní potíže utěšoval svým sametovým hlasem přátele, že bude líp. „Byl to takový silák, že držel nás všechny okolo,“ přiznal Zbořil. Stejně jako byl Moravec zpočátku na rakovinu sám, přál si být sám i v posledních okamžicích života. V sobotu večer se mu přitížilo a na kruté bolesti už nepomáhaly ani utišující léky. „Chci být sám,“ řekl. Poslal pryč svého přítele a sestru a věřil, že konec nebude příliš krutý. Vzdoroval celou noc…


Kdy a kde jste se s Mirkem poznali?
„S Mirkem jsme se setkali na konzervatoři před pár lety. On začal společně s Gabrielou Vránovou učit první ročník herectví a mě tam přizvala paní Vránová k sobě jako tanečního pedagoga. Tam jsme vytvořili tým a začali spolu spolupracovat a setkávat se i mimo konzervatoř.“

Jak zjistil Mirek, že je nemocný?
„Mirek moc o svých problémech a zdravotních potížích nemluvil. Byl to životní optimista a jeho heslo bylo: Hlavně se ne... Byl to ohromně silný člověk. Vždy se snažil rozdávat okolo sebe optimismus, radost a smích přes svá osobní trápení.“

Proč se skoro nikomu nesvěřil a zůstal na to sám?
„Byl to člověk, který nikdy nikoho nezatěžoval svými starostmi. I když se to na něj někdy navalilo, tak vše řešil s čistou hlavou a s noblesou jemu vlastní. Vždycky byl sám za sebe a nepotřeboval oporu jiných. On byl Miroslav Moravec se vším všudy… Krásnej a voňavej člověk.“

Na sedmdesátinách vypadal skvěle a zdravě, kdy se to zlomilo?
„Ještě 20. ledna jsme spolu vystupovali v jeho Benefici. Byl úžasnej. Celé představení sršel vtipem a vytvářel svými historkami úžasnou atmosféru. Druhý den 21. 1. jsme měli důležitou pracovní schůzku, a to už mi dopoledne volal, že mu není dobře. Přesto tvrdil, že na ni jít musíme. Byl i přes své potíže se zdravím velmi pracovitý a nápaditý člověk. Na schůzku jsme dorazili a on mě po chvíli poprosil, abych mu zavolal taxíka, že pojede domů. Nakonec domů neodjel, ale odvezl jsem ho přímo do vinohradské nemocnice. Odtud se pak dostal do Motola.“

O čem jste si povídali, když jste za ním jezdil do motolské nemocnice?
„O všem možném. Každou návštěvu svítil jako sluníčko. Chtěl stále pracovat, takže jsme plánovali, co všechno spolu ještě uděláme, jak potrápíme studenty, co natočíme. Měl roztočený seriál se španělskou produkcí o II. světové válce. Dokonce si nechal do nemocnice přivézt i scénáře dalších dílů.

Dále jsme připravovali CD – pokračování povídek Fulghuma. To ho velmi bavilo. Měli jsme nasmlouvaná představení, která jsme jezdili společně, a ta chtěl ještě všechna udělat. Neustále plánoval a žil. Byl velmi zodpovědný a vždy precizně připravený na práci.

Uměl famózně zaujmout a využít pravou chvíli na vtip, pointu. Všechna vystoupení s ním měla obrovský úspěch a byla čest s ním pracovat. Pracovat po boku takového velikána, který je nezastupitelný a nenahraditelný.“

Kdo ho kromě vás ještě navštěvoval?
„Navštěvovala ho denně jeho úžasná rodina. Sestra Maruška, synovec Jára. Pravidelně se mnou do nemocnice za ním chodila kolegyně Valerie Zawadská, Gabriela Vránová, Marcela Březinová, Galla Macků. Jeho kamarádi, studenti. Ti ho milovali a jejich reakce na to, že už se do školy nevrátí, byla bolavá. Uměl je tak zaujmout, že jeho ztráta pro ně bude velkou ránou. Ještě ve čtvrtek po mně chtěl, abych jim ukázal nějaké fotky a pozdravoval je.“

Věděl Mirek, že rakovinu nepřemůže?
„Myslím si, že ano. Přiznal se mi, že už nemá tolik síly, aby tu chemoterapii ustál a zvládl to.“

Jaké bylo jeho poslední přání?
„Nevím, protože on bojoval do poslední chvíle. Měl plány, a to jak pracovní, tak soukromé. On byl velikán. Byl takový silák, že ještě držel všechny nás okolo. Nedával najevo své starosti, bolesti a útrapy. Bude tu strašně chybět.“

---

Miroslav Moravec * 6. ledna 1939 – † 29. března 2009

Jeho hlasem promlouval k divákům komisař Moulin, inspektor Kojak, Fantomas, daboval Jean- Paula Belmonda a Gérarda Depardieu. Byl jednou z legend českého dabingu a za své mistrovství byl několikrát oceněn. Hrál v přibližně osmdesáti fi lmech, jako Pumpaři od Zlaté podkovy, Volání rodu, Kamarád do deště, Pozor, vizita, Poslední propadne peklu, Byl jednou jeden polda, a také v seriálech Nemocnice na kraji města, 30 případů majora Zemana, Arabela, Návštěvníci, Sanitka či Pomalé šípy.