Dětské oči rozzářily i džíny z rolety!
Socialistické děti se narodily do doby slibující světlé zítřky. Maminky jeřábnice a tatínkové betonáři plnili plán na sto dvacet procent, zatímco budoucnost jejich zlatíček v modrých teplácích s bílými lampasy či v kalhotách z nezapomenutelného krimplenu byla předem nalinkovaná:
Stanou se z nich nejdříve jiskřičky, pak pionýři, poté perspektivní školáci. Ve věku osmnácti let chlapci odejdou na vojnu a dívky otěhotní.
Přesto mělo takové dětství velké kouzlo, neboť drobotina se dokázala těšit z dnes už komických maličkostí. To bylo radosti, jakmile jednou za čas přivezli banány! Když se z televizní obrazovky zasněně usmívala Štěpánka Haničincová s neodmyslitelným čertíkem Bertíkem, děti byly v tranzu. A což teprve ta radost obléknout své první džíny vyrobené z rolety, jež předtím zakrývala okna paneláku!
Velké množství poezie skýtaly také večery, kdy maminka smažila játra, která zázrakem sehnala pod pultem u řezníka, a tatínek pustil televizi. Dávali Muže na radnici. O víkendu se jelo na chatu a nemyslete si, že se tam koukalo na DVD. Tvrdě se makalo. Tatínek přidával zedníkům a maminka jim všem vařila. Když chatu konečně po nelidském úsilí dobudovali, děcko dospělo do puberty a odmítlo tam jezdit.
Příliš pohodlně se dětem v létě roku 1966 zřejmě necestovalo. "Hlavně se mnou, maminko, moc nedrncej," dá se vyčíst z nešťastného výrazu malé Míši Kněžourkové. Tehdejší kočárky se s těmi dnešními vůbec nedají srovnat.
Pozor, vyletí ptáček! Tak tahle věta v roce 1966 dvouletou Moničku (vpravo) úplně vyděsila. Jakej ptáček? Jak se do tak malé skříňky vejde? A kdo byl tak zlý a schoval nevinné zvířátko do foťáku? Tříletá sestřenice Nataša se usmívá. Neboj, to se jen tak říká, aby ses nelekla blesku.
Předválečné kočárky byly velmi kvalitní. Malá Miruška z Benešova u Prahy měla štěstí, že jeden takový zbyl i na ni. Po druhé světové válce se totiž dětská vozítka začala vyrábět z náhražkových materiálů a jejich kvalita šla dolů.
Kovová tříkolka patřila začátkem 70. let k oblíbenému dětskému dopravnímu prostředku. Na chatě u prarodičů na ní projezdila skoro celé prázdniny i Michaela z Prahy. Povšimněte si její obuvi - podobné žabky jsou i dneska velmi oblíbené. Tehdy ovšem existovaly v podstatě jen v jednom barevném i materiálovém provedení.
Osmý březen byl tradičním svátkem žen. A žádná maminka nemohla tento den řádně oslavit, aniž by jí děti nevyrobily blahopřání. Když v roce 1985 byly Lucce ze Šumperka čtyři roky, přinesla mámě ručně vyrobené přáníčko. Protože ale ještě neuměla psát, věnování napsala soudružka učitelka ve školce.
Oslava Silvestra v Trutnově v roce 1989, tedy těsně před revolucí. Na tvářích malého Honzy Horáka a jeho kamarádů Jakuba a Ondry je vidět, že přišla lepší doba.
Dolní Rozínka na Vysočině, rok 1980. Fotograf byl pro malou Kamilu Tomsovou na malou chvilku zajímavější než mašinka na provázku, ale soudě podle výrazu mámy Lenky, ona klidná a soustředěná póza malé raubířce dlouho nevydržela.
!!! Další fotky dětí najdete v galerii fotek a nebo zde!!!
