Boeing 737 mají v obýváku!

To není hloupý vtip, ale skutečnost jednoho panelákového bytu v Praze 10.

Trenažéry jsou v České republice jen tři – druhé dva jsou na pražské Ruzyni a jsou samozřejmě ještě o něco dokonalejší. Jak nám vysvětluje šéf projektu, budoucí dopravní pilot, v současnosti podnikatel, Radek Topinka (30), v jejich obýváku je zabudovaný tzv. typový trenažér.

Pilot si v něm osvojí letové návyky, co všechno řízení obnáší a podobně. Druhou fázi výcviku si tu už nenatrénuje – boeing z Hostivaře se neumí pohybovat tak, aby se opravdu klepala sedačka. Na to se musí do Ruzyně.

„Náš trenažér zatím není certifiovaný, takže zde odlétané hodiny si piloti nemůžou zapsat do pilotního průkazu. Ale jsme spokojeni tak, jak to je. Od začátku je to jen nadšenecký projekt, certifikací by se hodně zvedla cena za letovou hodinu,“ říká Topinka.

Proč si vlastně postavil trenažér v obýváku?

„Protože už nás nebavilo létat jen na monitorech počítačů. Navíc – když máme chuť, přistaneme si klidně na Miami nebo v Singapuru,“ říká Radek Topinka.

Kvůli trenažéru si tento podnikatel koupil dokonce nový byt – chodí do něj jen létat, sám bydlí nedaleko. Topinkův trenažér si může vyzkoušet každý, kdo je starší 14 let a měří víc než 160 centimetrů – jinak by nedosáhl na pedály.

Kolik to všechno stálo?

„Jen materiálově to bylo něco málo přes milion korun, nemáme to přesně spočítané. A k tomu si přidejte stovky hodin de facto dobrovolnické práce,“ vypočítává. Projekt se chystal tři roky, na přelomu let 2007 a 2008 se začaly objednávat jednotlivé součástky.

Samotné sestavení, propojení všech kabelů a instalace softwaru trvalo necelých šest měsíců. Nejsou to sice originální díly od Boeingu, protože to by všechno vyšlo minimálně stokrát dráž, ale na kvalitě ani vzhledu není nic znát. Radek Topinka a jeho nadšení kamarádi si díly nechali vyrobit na zakázku.

interiér trenažéru. | Jan Pacák

„Bohužel všechny nepřišly tak, jak měly. Jednotlivé výlisky nebyly třeba úplně přesné, musely se doupravovat. Plátno na projekce okolní krajiny nám dokonce dorazilo o 1,5 metru kratší, než jsme objednávali.Reklamace trvala několik týdnů a my mezitím promítali jen na prostěradla,“ líčí dnes už s úsměvem.

„Neměli jsme ani přesné rozměry reálných kokpitů (pilotních kabin), všechno jsme hledali na internetu a velká spolupráce probíhala po telefonu s kamarády, kteří už s boeingy dávno létají. Do kabiny si s sebou brali metr do kapsy,“ směje se. „Například vzdálenost mezi projektorem a plátnem jsme vylaďovali dva měsíce,“ dodává.