Video se připravuje ...
Bývalý diplomat Landovský: O roli Macrona při vyjednávání míru na Ukrajině. Předběhne Trumpa?
Výhra Putina i průlom na Ukrajině! Exvyslanec Landovský pro Blesk o mírových jednáních
„Reálná šance na mír,“ komentoval německý kancléř Friedrich Merz pondělní jednání Američanů, Evropanů a Ukrajinců v Berlíně. Kyjev přijímá, že do NATO nemá šanci vstoupit, výměnou za bezpečnostní záruky od dalších zemí. „Obrovské vítězství Vladimira Putina,“ komentuje pro Blesk Zprávy Jakub Landovský, expert na mezinárodní vztahy a bývalý velvyslanec ČR při NATO. Jak budou záruky fungovat, podle něj předurčí nový bezpečnostní řád na východě Evropy.
„Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru,“ říká klíčový článek 5 Severoatlantické smlouvy z roku 1949 – základu NATO.
Blesk: Západní země na jednáních s Ukrajinou v Berlíně hovoří o zárukách obdobným článku 5, bude to pro Ukrajinu dostačující?
Jakub Landovský: To strašně bude záviset na tom, jaké státy nakonec budou těmi garantujícími stranami a jak specifické záruky budou v tom „jakoby článku 5“ dané. Ukrajina má špatnou zkušenost s vágními stipulacemi na papíře. Ale zároveň je velkým průlomem, že Ukrajina akceptovala, že členství v alianci není teď dosažitelným cílem – i kvůli nesouhlasu několika členů - a vlastně se spokojí s alternativou. To dává americkým vyjednavačům šanci něco dojednat. Samozřejmě působí i únava z války: Ukrajina prostě už pomalinku dostává i mezi Ukrajince myšlenku, že členství v alianci prostě v tuhle chvíli není výsledkem, kterého lze dosáhnout.
A bude to akceptovatelný kompromis i pro Vladimira Putina, nebo zase přijde s nějakou nepřekročitelnou červenou linií?
Pro Putina je to minimálně v oblasti rétoriky obrovské vítězství. Členství v NATO vždycky stavěl jako jednu z primárních příčin ruské agrese. Je to cenné vítězství v jedné z těch agend.
Kdyby přesto chtěl později v agresi pokračovat, zastaví ho takové garance?
O těch zárukách se mluví jako o „právně vymahatelných“ – já přednáším mezinárodní právo na vysoké škole, nevím, co v dnešním mezinárodním právu vám dává jistotu, že to bude podle smlouvy. Putin si prostě počká, jak praktické to bude. Vyhodnotí si, co je za těmi zárukami, a podle toho se bude chovat, ne podle jejich podoby na papíře. Takže pokud tam budou Spojené státy a pokud z dialogu se Spojenými státy pokynou Rusku nějaké výhody, tak pro něj bude mít hodnotu tu mírovou smlouvu dodržovat. Pokud se situace změní, tak prostě nebude velkým problémem záruky porušit, stejně jako se to Rusko nezdráhalo udělat u těch záruk, které dávalo samo.
Znamená článek 5 nutně vstup všech do války při útoku na některého člena?
Článek 5 je v podstatě maximum možného v roce 1949. Amerika se tenkrát - a ještě víc Amerika dnes - velice zdráhala automaticky stát stranou nějakého konfliktu ve světě. A právě proto je ten článek tak cenný, protože 75 let důvěrou v něj zajišťoval bezpečnost Evropy. Na ozbrojený útok na jednu z členských stran se bude pohlížet jako na útok na všechny členské strany a všichni přijmou adekvátní odvetná opatření. Nemluví se tam automaticky o nějakém protiútoku. Ale když za to postavíte logiku jaderné války, logiku jaderného odstrašení, logiku neměnnosti hranic v Evropě, tak vám to celé začíná fungovat. Je otázkou, jaký řád se na východě Evropy vynoří poté, co ten starý přestává produkovat stabilitu. To dnes nevíme, ale právě ukrajinské záruky budou jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů, protože Ukrajina a Rusko si vyzkoušely, co to je. Zkušenost té války, která je samozřejmě hrozná, může být faktorem ve prospěch, řekněme, stability, protože Rusko ví, jak je Ukrajina schopná se bránit, ale i Ukrajina ví, jak těžké je odolávat Rusku. Ale úspěch ještě není v dohlednu.
Mohou mít záruky kolektivní, vzájemný formát? Mělo by do budoucna význam, aby zase Ukrajina pomáhala nám, zemím NATO?
Pokud ta vzájemnost bude explicitně stanovená, tak ano, protože ukrajinská armáda bude v Evropě určitě patřit k těm bojeschopnějším. Ale Evropa prostě pořád ještě nepřijala tu realitu, že je možné pokračování politiky prostředky mezistátního násilí. Vlastně se Evropa pořád chová jako popírač té okolní reality. V momentě, kdy se Evropa začne zručněji pohybovat v tom prostoru konfliktních mezinárodních vztahů, tak teprve ocení třeba pomoc Ukrajiny, ale zároveň ta pomoc je vyvážená tím, že Ukrajina a její výbušná situace přibližuje Evropu konfliktu. Evropa si těžko zvyká na to, že dává záruky někomu tak ohroženému, jako je Ukrajina. A bohužel pro jednotu Evropy je hrozně těžké, že to riziko ruské agrese je v geografickém prostoru distribuováno nerovnoměrně. Portugalsko věří, že americké záruky platí, stejně jako Amerika věří tomu, že Portugalsku záruky dá, protože pravděpodobnost, že se Rus dostane do Portugalska, je velice nízká. V Estonsku je situace diametrálně odlišná a přístup k těm zárukám se může lišit. Prostě ta Evropa, která je za hradbou dalších nezávislých států, si připadá v problematice konfliktu na Ukrajině vzdálenější a země přímo na hranicích to nesou úplně jinak.
Nevyzkoušený článek 5
V reálu podle článku konala aliance pouze jedinkrát v historii: Po teroristických útocích al-Ká’idy ve Spojených státech. A to ani o kolektivní reakci nepožádaly samy USA, nýbrž ji inicioval generální tajemník NATO George Robertson. Výsledkem bylo vyslání několika letadel do Ameriky a lodí do Středomoří. Když prezident George Bush mladší zahájil „válku proti teroru“, tedy invazi Afghánistánu, NATO stálo mimo, ač se americké akce zúčastnila řada aliančních spojenců.
Témata:
Související
