Vladislava nechali Rusové podříznutého v jámě mrtvol. Pět dní se plazil do bezpečí
Neskutečný příběh. Ukrajinský voják přežil pět dní poté, co mu ruští okupanti prořízli hrdlo a odhodili ho do jámy s jeho umučenými spolubojovníky. Ke svým se doplazil s velkou ztrátou krve a ranami plnými hnisu a červů – přesto má naději, že bude zase mluvit.
Vladislav (33) patří k jednotkám Národní gardy, informovala televize Suspilne. V létě jeho brigáda ztratila kontrolu nad pozicí v Doněcké oblasti poblíž Pokrovska, strategicky položeného města, o které se vedou vleklé boje. Při pokusu pomoci svým spolubojovníkům Vladislav padl do zajetí. Jak vyrozuměl, padl do rukou propuštěným kriminálníkům.
O nějakém dodržování Ženevských úmluv stran lidského zacházení se zajatci nebyla řeč. Dalším vojákům, které zajali, tito Rusové vypíchli oči, uřízli rty, údy, uši či nos. Umučili je k smrti. Nejmladšímu Mykolovi bylo kolem 18 let. Vladislav byl posledním z osmi bojovníků, které věznitelé hodili do jámy – mysleli si, že jsou všichni mrtví.
„Říká, že měl štěstí, protože když je hodili do jámy, naházeli na ně ještě odpadky, aby nebyli tak vidět. Byla tam rozbitá láhev, měl svázané ruce, a tak se mu podařilo tou lahví přeřezat provaz,“ líčí Viktorija, Vladislavova manželka. Ránu na krku si držel rukou, když trýznitelé odešli, ovázal ji cárem ze spodního prádla.
Z jámy se Vladislav vyhrabal a plazil se zpět ke svým. Do bezpečí se dostal po skoro pěti dnech. Převezli ho ve vážném stavu do Mečnikovovy dněpropetrovské regionální klinické nemocnice. Měl velkou ztrátu krve a rány začaly hnít. Již podstoupil operaci, nyní lékaři dělají vše pro to, aby mohl znovu mluvit.
„Když člověku podříznou hrdlo a vykrvácí, šance jsou malé. Vydržel až do konce - ale co ho odlišuje, až do konce byl přesvědčen, že všechno bude dobré,“ řekl generální ředitel nemocnice Serhij Ryženko, který o případu informuje na facebooku. Za jedenáct let války je to první takové zranění, co tam některému vojákovi léčí.
Navzdory tomu, co prožil, už Vladislav přemýšlí o návratu na frontu, říká jeho bratr Jevhen. „Ať ty svině pocítí to, co jsem pocítil já a těch sedm našich kozáků,“ komunikuje pacient písemně. Píše si i deník, aby ostatním vylíčil, co ho všechno potkalo. Ale nejvíc teď touží vidět svou čtyřletou dceru.
