Boj i po smrti: Těla Američanů padlých na Ukrajině se jen obtížně vracejí domů
Na ukrajinských frontových liniích se pohřešují víc než dvě desítky Američanů - hlavně z posledního půlroku. Obecně může být velmi těžké dostávat ostatky padlých vojáků domů, jejich blízkým; v případě Američanů je to těžké dvojnásob.
Zachary Ford (†25 let) z Missouri dřív sloužil v amerických ozbrojených silách. Druhý, jehož rodina si přála ho identifikovat pouze volacím znakem Gunther, dřívější vojenské zkušenosti neměl. Oba zemřeli po útoku dronu koncem září nedaleko Pokrovska na východě Ukrajiny.
Na obtížné misi s cílem vyhodit do povětří most u Novohrodivky s nimi byl ještě další Američan, volací znak Redneck. „Ruské bezpilotní letouny se začaly snášet ze stromořadí, pokoušely se prorazit střechou bunkru,“ vzpomínal v rozhovoru pro CNN. „Měl jsem brokovnici a snažil jsem se je sestřelovat.“ Pak se ze střechy uvolnila kláda a zasáhla ho do obličeje. Vysílačkou řekl velitelům, že je potřeba misi vzdát - ale řekli mu, ať pokračují, že je evakuace nemožná.
Redneck těsně unikl dronovému úderu, který zasáhl Forda a Gunthera, neboť šel zrovna do bunkru pro munici. Fordovi poskytli první pomoc, potřeboval dvě škrtidla - tak moc krvácel. Redneck dál bojoval, viděl zrovna, jak ukrajinského spolubojovníka zabila trefa do obličeje. „Gunther je mrtvý,“ slyšel pak křičet Forda.
„Šel jsem to dolů zkontrolovat a Ukrajinec, který tam byl, se na mě podíval a řekl anglicky: ‚Kamarád mrtvý‘,“ popsal Redneck. V tu chvíli se Ford jevil stabilizovaný - a velitel varoval vysílačkou, že se blíží další ruský útok. „Ford věděl, že další útok nezvládne. Tak mě žádal, ať ho zabiju, aby nebyl zajat.“ To Redneck odmítl, chlácholil ho, že to nějak zvládnou, a šel chystat náboje.
„Pár minut poté mě zavolal a řekl, že si uvolnil škrtidla,“ pokračuje přeživší. Ztráta krve už byla skutečně vážná, už mohl jen kamarádovi splnit poslední přání. „Položil jsem ho hlavou ke dveřím, aby mohl vidět slunce,“ vylíčil Redneck a také vzpomněl na jeho poslední srozumitelná slova: „Ať nikdo nemůže říct, že mě zabili ti ha*zlové.“ Zahynuli tam i ukrajinští spolubojovníci, kteří s granátometem a protitankovými střelami Javelin čelili ruským tankistům.
Padl při pomoci kamarádovi
Vysloužilý mariňák Corey Nawrocki (†41) z Pensylvánie zemřel v říjnu v bojích v ruské Brjanské oblasti. Střelili ho, když se snažil pomoci raněnému kolegovi. Až před pár dny, po složitých vyjednáváních, ho vydali na Ukrajinu spolu s dalším zabitým Američanem a skoro osmi stovkami dalších.
„Smršť emocí - úleva, ale i smutek. Z ramen mi spadla tíha, protože se teď nemusím bát, co mu tam asi dělají,“ vylíčila jeho matka Sandy. S námořní pěchotou měl dvě dekády zkušeností, šestkrát s ní byl v Iráku a dvakrát v Afghánistánu. Motivace jít bojovat za Ukrajinu? „Zabíjení nevinných lidí, masakrování malých dětí,“ dodala matka. A jakkoli si nepřála, aby šel bojovat, vlastně s ním souhlasila. „Je to nevyprovokovaná válka a týká se všech. Pokud Rusko vyhraje, porazí Ukrajinu, dotkne se to Polska i všech ostatních evropských zemí,“ soudí matka; jméno Nawrocki je polské.
Tělo zabitého seržanta sebrali ruští vojáci a předváděli ho na sociální síti Telegram. A nejen to, rovněž i adresu a video jejich domova. Na sociálních sítích ji pak drásali proruští trollové.
Bývalý mariňák William Cancel (†22) zemřel na Ukrajině ani ne dva měsíce poté, co tam 13. března 2022 dorazil, psala CNN. Bojoval na straně napadené země coby žoldák, se soukromou bezpečnostní společností - ale bral to jako poslání. „Chtěl tam jít, protože věřil v to, za co Ukrajina bojuje, a chtěl se toho účastnit, aby se to nedostalo sem a aby se do toho třeba nemuseli zapojit naši američtí vojáci,“ řekla jeho matka pro CNN.
Jeho tělo se dlouho hledalo. „Mariňák, manžel a otec malého chlapce přinesl nejvyšší oběť pro zemi, v níž se nenarodil, ale kterou si zvolil za vlastní,“ vzdala mu holt Nadace R. T. Weathermana v listopadu 2024, když jeho rakev s americkou i ukrajinskou vlajkou byla vystavena na kyjevském náměstí Nezávislosti („Majdanu“).
88 nezvěstných cizinců
Právě tato americká nadace pomáhá s hledáním padlých cizinců a jejich repatriací - vedle svých dalších misí. „Na Ukrajinu jsme přišli v březnu 2022 a ještě jsme ji neopustili. Podporujeme budoucnost demokracie. Věříme v právo žít ve společnosti, která uznává a respektuje základní svobody a lidská práva - zejména dětí,“ popisuje svou misi neziskovka registrovaná v USA.
Pátrání po mrtvých má na starosti Lauren Guillaumeová, Američanka žijící v Kyjevě; s ukrajinskou kolegyní prochází márnice a hledá stopy jako třeba tetování, podle nichž by šlo mrtvé rozpoznat. Pak se dělají DNA testy.
V březnu řešila organizace 16 případů, teď už se zabývá 88 mrtvými nebo pohřešovanými cizinci 18 národností - polovina z nich jsou Američané. „Většina z toho jsou případy pohřešovaných v akci,“ uvedla Guillaumeová s tím, že skutečný počet mrtvých mezi americkými dobrovolníky na Ukrajině zůstává nejasný, ošem roste. A to kvůli předchozím vojenským zkušenostem a know-how. „Zjistili jsme, že zahraniční operátoři skutečně vyplňují mezery ve velmi obtížných, vysoce rizikových operacích. Jejich životy a oběti nejsou zbytečné,“ řekla pro CNN.
„Po výměně těl můžeme dostat pytel s deseti tělesnými ostatky různých lidí,“ řekl CNN Artur Dobroserdov, ukrajinský zmocněnec pro pohřešované osoby při ministerstvu vnitra. A musejí se identifikovat všechny, než je pošlou jednotlivým rodinám - bylo by zbytečně traumatizující nechat pozůstalé pohřbít část ostatků a později jim dodat další.
Cizinci mohou být prohlášeni za mrtvé na základě fyzického potvrzení, například testů DNA jejich ostatků, ale také na základě soudního rozhodnutí, pokud existují významné důkazy o jejich smrti. „Chce to čas,“ dodala Guillaumeová.
