25 let Putina v čele Ruska: Přežije „zkoušku Trumpem“?
Vladimir Putin je hlavou Ruské federace již čtvrtstoletí. Z celkem nevýrazného premiéra se v průběhu let stal jeden z nejmocnějších diktátorů světa, který přestál mnohé krize. Nyní však vládce Ruska musí čelit novým problémům. Tím patrně nejvýznamnějším je návrat Donalda Trumpa do funkce prezidenta USA, píše CNN.
31. prosince 1999 ruský prezident Boris Jelcin překvapivě oznámil svým spoluobčanům, že odstoupí z funkce prezidenta, kterou převezme jeho premiér. „Proč se držet u moci dalších šest měsíců, když země má silného vůdce, který může být jejím prezidentem, člověka, do kterého téměř všichni Rusové vkládají své naděje do budoucna?“ řekl Jelcin. Přiznal zároveň strasti, které obyčejným Rusům způsobil rozpad Sovětského svazu.
Tím silným vůdcem byl celkem neznámý člověk, bývalý důstojník KGB Vladimir Putin. Ten si nyní připomenul čtvrtstoletí, které strávil jako první muž Ruska, a to jak ve funkci prezidenta, tak během čtyřletého interregna ve funkci premiéra.
S blížícím se koncem roku 2024 se Putinova moc nad Ruskem zdála být jistější než kdykoli předtím. Na bojišti na Ukrajině ruské síly dosáhly pokroku v táhlé válce a postupují v oblasti Donbasu. Na domácí půdě se ruská politická scéna zbavila konkurence po smrti nejvýznamnějšího opozičního vůdce v zemi Alexeje Navalného.
Měsíc poté, co Navalnyj zemřel v odlehlém vězení na sever od polárního kruhu, dosáhl kremelský vůdce znovuzvolení ve volbách. Putin se sice snaží budit v Rusech důvěru, ale za rohem se rodí nová nejistota. Zvolený americký prezident Donald Trump vedl kampaň na základě slibu, že ukončí válku na Ukrajině. A přestože jeho plán na ukončení konfliktu zůstává stále tajemstvím, Trump dal jasně najevo jednu věc: chce, aby se to stalo rychle.
„Je to jedna z věcí, kterou chci udělat, a to rychle. Prezident Putin řekl, že se se mnou chce setkat co nejdříve,“ řekl Trump na nedávné akci v Arizoně. „Takže na to musíme počkat. Ale musíme tu válku ukončit,“ uvedl rozhodně.
Není divu, že v Moskvě po Trumpově znovuzvolení vzduchem nelétaly špunty od šampaňského. Putin vsadil na válku na Ukrajině všechno. Postavil ekonomiku své země na upřednostňování válečného úsilí, uzavřel užší spojenectví se Severní Koreou a Íránem, aby udržel válečnou mašinérii v chodu. Zároveň se ocitl na seznamu hledaných osob Mezinárodního trestního soudu.
Trump a Putin mají jistě něco společného. Helsinský summit v roce 2018 ukázal, že Trump je ochoten rozvrátit dlouho zavedené normy ve směřování zahraniční politiky. Trumpův obdiv k Putinově silácké povaze pak vyvolává u amerických pozorovatelů obavy z autoritářských tendencí na domácí půdě. Trumpův přístup k zahraniční politice však znamená, že Kreml se možná bude muset připravit na nepředvídatelné jednání.
Nastupující Trumpův zvláštní vyslanec pro Rusko a Ukrajinu, armádní generálporučík ve výslužbě Keith Kellogg, přirovnal válku k „boji v kleci“ mezi oběma zeměmi, který může rozhodovat Trump. „Máte dva bojovníky a oba se chtějí oťukat, potřebujete rozhodčího, který je tak trochu oddělí,“ řekl v pořadu Fox Business. „Myslím, že prezident Donald J. Trump to dokáže. Myslím, že skutečně přiměl obě strany, aby se nakonec sešly a promluvily si.“
Bod zlomu pro ruskou ekonomiku?
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v posledních týdnech změnil rétoriku a připustil, že Ukrajina nemá sílu získat zpět všechna území, která ztratila ve prospěch Ruska. A také Putin na konci roku naznačil připravenost k vyjednávání. „Politika je umění kompromisu. Vždy jsme říkali, že jsme připraveni jak na jednání, tak na kompromisy,“ uvedl.
Kromě otřepaných frází však Putin prozradil jen málo konkrétních informací. Většinu „maratonu televizních otázek a odpovědí“ na konci roku strávil předváděním své pozice síly, a to jak vůči obyčejným Rusům, tak vůči nastupující Trumpově administrativě.
Kremelský vůdce se například ohradil proti otázce Keira Simmonse z NBC, který se ptal, zda zahraničněpolitické neúspěchy, jako je pád režimu syrského prezidenta Bašára Asada, znamenají, že bude vyjednávat z pozice slabšího. „Do Sýrie jsme přišli před deseti lety, abychom zabránili vzniku tamní teroristické enklávy, jakou jsme viděli v některých jiných zemích, například v Afghánistánu. Tohoto cíle jsme v podstatě dosáhli,“ odpověděl Putin. Navzdory pádu Asadova režimu má Rusko na Blízkém východě stále určitý diplomatický vliv.
Hanna Notteová, ředitelka programu Eurasie v americkém neziskovém centru James Martin Center for Nonproliferation Studies, uvedla, že Rusko stále v ruce drží pomyslná vyjednávací esa ohledně Sýrie, včetně statusu Moskvy jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN.
„Role Ruska v Radě bezpečnosti OSN, kde může použít právo veta, je pro HTS (faktické vládce Sýrie Hayat Tahrir Al-Sham) významná, pokud jde o všechny druhy procesů souvisejících s legitimizací nové syrské vlády,“ uvedla.
Pokud jde o ekonomiku, Putin se ve svých projevech také drží pozitivních slov, i když obyčejné Rusy trápí vysoké ceny potravin a prudce klesající hodnota rublu. Alexandra Prokopenko, pracovnice Carnegie Russia Eurasia Center, think tanku se sídlem v Berlíně, ve své nedávné analýze uvedla, že se ruská ekonomika může blížit ke krizovému bodu.
„Každý další měsíc tlak zesiluje,“ napsala. „Kreml se blíží k bodu zlomu, kdy se společenská smlouva mezi státem a lidmi nevyhnutelně změní. Po Rusech se stále častěji žádá, aby akceptovali rostoucí nerovnost a pokles kvality života výměnou za krátkodobou stabilitu a symbolickou hrdost. Ale i tento kompromis je stále méně udržitelný.“ Putin se dostal k moci před 25 lety s příslibem silné vlády po desetiletí kolektivních traumat za Jelcinovy éry. Nyní musí on i jeho země čelit Trumpovi v době plné odlišných problémů.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra v brzkých ranních hodinách. Přejeme vám dobrou noc.
Od konce srpna, kdy ukrajinská vláda zmírnila pravidla pro odjezdy mladých mužů z Ukrajiny, překročilo hranici s Polskem skoro 99.000 mladíků ve věku od 18 do 22 let. Na svých internetových stránkách o tom s odvoláním na statistiky polské pohraniční stráže píše deník Rzeczpospolita.
Po začátku ruské invaze na Ukrajinu ze země nesměli odjíždět muži ve věku od 18 do 60 let, včetně těch, kteří nedostali povolávací rozkaz. Letos v létě vláda tato pravidla změnila s odůvodněním, že chce mladým mužům umožnit získat vzdělání v zahraničí, které po návratu do vlasti mohou využít k jejímu prospěchu. Podle polské pohraniční stráže od ledna do konce srpna ukrajinsko-polskou hranici překročilo 45.300 mužů ve věku 18 až 22 let, během září a října jich bylo 98.500, uvedla Rzeczpospolita. „Je to hlavní cesta pro útěk ze země,“ napsal také polský list.
Desítky lidí se dnes na terase Národního muzea (NM) dožadovaly navrácení ukrajinské vlajky na průčelí jeho historické budovy. Během happeningu s názvem Vraťme vlajku na Muzeum!, který pořádala skupina Kaputin, pořadatelé vztyčili ukrajinskou vlajku na kovovou konstrukci před hlavním vchodem do historické budovy. Několikametrovou modro-žlutou vlajku pak upevnili také na zábradlí terasy. V projevech kritizovali za svěšení vlajky ředitele NM Michala Lukeše a ministra kultury Martina Baxu (ODS).
„Vyzýváme vedení muzea, aby vrátilo zpět vlajku Ukrajiny jako symbol svobody,“ uvedla v projevu režisérka Olga Sommerová, která zdůraznila, že odstranění vlajky přivítali ruští propagandisté. Zároveň v projevu naznačila, že se ředitel muzea Lukeš chce zalíbit budoucí nové vládě.
