Ukrajina, Karabach, Gaza: Konflikty souvisí, říká místopředseda europarlamentu pro Blesk Zprávy

Jaká je role Evropského parlamentu? A jak se k rozšíření EU o Ukrajinu staví euroskeptici parlamentní frakce ECR, k níž patří i česká ODS? To vše s Blesk Zprávami Zīle rozebral na parlamentním summitu Mezinárodní Krymské platformy v Praze.

Jak se Evropský parlament angažuje v otázkách Krymu a vůbec Ukrajiny? Jaká je jeho role?

Je to několik otázek. Zaprvé držíme prapor toho, že se Ukrajina má vrátit ke svým mezinárodně uznávaným hranicím, tedy včetně Krymu. Druhou je tlak v otázce lidských práv, jež Rusko na Krymu porušuje už od okupace roku 2014. Upozorňujeme na politické vězně, někteří mají chronické zdravotní problémy, někteří již přišli o život. Také Evropský parlament upozorňuje na to, jak Rusko vede hybridní válku – fake news a další věci.

A také přivést pozornost Jihu, globálního Jihu, aby rozuměli, že informace z Ruska nejsou pravdivé, přitom ovlivňují politické pohledy mnohých jižních zemí.

Další věcí je takzvaný nástroj pro Ukrajinu – 50 miliard eur (1,2 bilionu Kč), jež Komise navrhuje pro Ukrajinu na roky 2024-27, protože Ukrajina musí zvládat zároveň vést válku a nějak udržet hospodářství. A také musejí vynaložit nemalé zdroje, aby mohli být kandidátem členství v EU.

Na koho tedy můžete působit či tlačit, pokud jde o otázky lidských práv nebo suverenity a územní celistvosti Ukrajiny? Kdo je adresátem těchto vašich sdělení?

Příjemců je několik. Evropský parlament není typický parlament jako ten český a další, které mohou navrhovat legislativu. Evropský parlament má omezené pravomoci; možná je to dobře, vyplývá to ze zakládajících smluv Evropské unie. Klíčovým hráčem, který činí rozhodnutí, je Rada, čili vlády členských zemí. Tento tlak od Evropského parlamentu, zejména v otázkách zahraniční politiky, obrany, míří - skrze usnesení – hlavně na vlády členských států.

Evropskému parlamentu naslouchají i další, včetně velkých zemí. Například jsme v minulých dnech intenzivně probírali otázky Gazy a Izraele. Izraelský velvyslanec se setkal prakticky se všemi politickými skupinami. Byť v mnoha otázkách nemáme pravomoci rozhodovat za EU, tak se politickému směřování Evropského parlamentu naslouchá.

A řekl byste, že vám naslouchá – ne zrovna Kreml - ale někdo v Rusku?

Ano, proto tlačíme na otázky porušování lidských práv. A také monitorujeme, zaznamenáváme – nejen Parlament, i další instituce – válečné zločiny napáchané na Ukrajině. Až Ukrajina zvítězí – a věřím, že zvítězí, stejně jako většina mých kolegů v Parlamentu, třebaže to bude velmi obtížné – mělo by dojít na nějaký mezinárodní tribunál, ať už speciální, nebo v Haagu, který potrestá viníky válečných zločinů.

Když jste zmínil konflikt Izrael-Hamás, věříte, že má nějakou spojitost s tím na Ukrajině?

Nemám zrovna důkazy, ale jsem v politice přes 30 let. Když zhodnotíte aktuální procesy, dění – válku na Ukrajině, o Náhorní Karabach mezi Ázerbájdžánem a Arménií a teď situaci v Izraeli, co spáchal Hamás… Myslím, že to je komplexní otázka. Třeba když si vezmete roli Íránu: Podporuje Rusko například drony Šáhid, je spojencem Hamásu. Když si to dáte dohromady, jsou to vzájemně propojené procesy. Proto by řešení měla být globální, nejsou to čistě lokální konflikty.

Vaše lotyšská strana je součástí evropské frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), jak se stavíte k přijetí Ukrajiny do EU?

Je důležité, aby přístupová vyjednávání začala ještě letos; Evropská komise připravuje hodnocení pokroku Ukrajiny v těchto otázkách a Parlament pořád vytváří určitý tlak na země zastoupené v Radě, aby jednání ještě letos začala.

Samozřejmě jsme pro, ovšem ďábel se jako vždy skrývá v detailech. Není tajemstvím, že některé členské státy, větší státy, mají obavy z přistoupení tak velké země jako Ukrajina. Budou s tím praktické těžkosti, nejen kvůli hlasovací proceduře – podle smluv bude Ukrajině náležet hodně hlasů, se 40 miliony obyvatel půjde o významného hráče. Vyřešit se musí i finanční otázky. O vstup usiluje devět zemí – šest na Balkáně, Moldavsko, Ukrajina a také Gruzie, ta ještě není formálním kandidátem. V zemědělské politice i dotacích na soudržnost by jim připadla spousta peněz z evropského rozpočtu, výrazně to změní rozložení zdrojů, z čistých příjemců dotací se některé státy stanou čistými plátci (např. i Česko by začalo do společného rozpočtu víc platit než brát, pozn. red.). A Ukrajina má obrovskou konkurenční výhodu v zemědělství. Nebude to snadné, ale mělo by to jít vyřešit. Ještě je na to dost času.

V souvislosti s rozšířením mnozí považují za nutné i reformy EU, například rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou (neboli zrušení práva veta) i na zahraniční a bezpečnostní politiku. Je to podle vás záhodno?

Tady mám určité pochyby. Někteří lídři, některé velké členské státy argumentují, že s rozšiřováním bude až moc členů pro dosahování jednomyslnosti, takže prosazují hlasování kvalifikovanou většinou. Já si myslím, že jednomyslnost je hodnotou Evropské unie, je to i pozice naší politické skupiny. Evropská unie je unií národů, států. Samozřejmě máme nějaké procedury tvořící jednotný trh a podobně, jež jsou pro naše hospodářství a obchod velice důležité (tam se rozhoduje kvalifikovanou většinou – pozn. red.), ale jinde je jednomyslnost důležitá. Například problém imigrace. Začalo ho loni řešit české předsednictví v Radě EU, teď je to za španělského předsednictví ve finální fázi; legálně je možné tu rozhodovat kvalifikovanou většinou, ovšem tím byste jen zadělali na další problémy do budoucna.

Zelenskyj volal do Prahy: Líčil boj o Krym ruskou propagandu. Summit vyslal jasný vzkaz Putinovi

Vyrůstal a studoval jste v Lotyšsku za časů Sovětského svazu, vidíte podobnosti tehdejšího komunismu a dnešního režimu Vladimira Putina?

Všechny tři baltské státy byly okupovány už od druhé světové války. Ta pro nás neskončila stejně jako pro západní země, ani jako pro Československo – byli jste ovládáni Sovětským svazem, ale relativně samostatní. Pro nás jednu okupaci vystřídala druhá. Já jsem vyrostl ve společnosti, kde lotyštinu nuceně nahrazovala ruština. Byl to úspěch, že vůbec přežila – ještě jedna generace za ruské, respektive sovětské okupace – to je vlastně totéž, a řekl bych, že by lotyšská kultura a jazyk už neexistovaly. Pro malé národy pohroma. Známe svou historii, známe tu imperialistickou praxi – a proto jsme měli obavy, varovali jsme partnery v západní Evropě, že Rusko nelze brát jako prostého obchodního partnera se spoustou zdrojů. Postupně jsme pozorovali, jak je Putin stále agresivnější a ukazuje svou skutečnou tvář. Myslím, že válku na Ukrajině plánoval dlouho, stejně jako ovlivňování Běloruska, Kazachstánu… Pořád uvažují imperialisticky. Nebude snadné postoje lidí v Rusku změnit.