Ukrajinky truchlí nad zabitými syny: Těla vojáků jsou pohozená v okupovaných oblastech
Dvě ukrajinské matky promluvily o tragické smrti svých synů, vojáci zemřeli v bojích o okupovaná území. Získat ostatky zesnulých z oblastí ovládaných Rusy je pro rodinné příslušníky často extrémně náročné, jedna z matek se po několika měsících stále snaží dostat svého syna domů. „Nevím, jaká matka by mohla nechat svoje dítě hnít na nějakém neznámém místě,“ říká Natalja.
Maksym, syn Ljudmily Kuprijčukové, zemřel 25. února, tedy den po propuknutí invaze. O život přišel v Chersonské oblasti na jihu Ukrajiny, region byl jedním z prvních cílů ruské armády. „Všechno se stalo 25. února a pak bylo najednou 3. března,“ řekla Ljudmila pro server Radio Free Europe. Ten den se rodina dozvěděla o Maksymově smrti. „Každý den sedíte se svými myšlenkami a ony vás užírají. Vaše myšlenky vás doslova prostě ujídají.“
„Sedíte v teplém domově, mohli byste být v posteli pod teplou dekou, ale on je někde venku v mrazu,“ popisovala své pocity z počátku války Ljudmila. Žena se rozhodla pro svého zesnulého syna sama dojet ihned poté, co se dozvěděla o jeho smrti. „Koupili jsme auto za asi 12 nebo 14 tisíc (v přepočtu na koruny, pozn. red.). Nevím, nedokážu to říct přesně, ale můj manžel koupil auto. Odjeli jsme 4. března asi ve čtyři hodiny ráno. To byl ještě zákaz vycházení.“
Manželé si pro tělo dojeli přímo na okupované území. „Přijeli jsme ke kontrolní stanici, řekla jsem vojákovi ‚dobrý den‘ rusky. Řekla jsem: ‚Chci si odvézt synovo tělo.‘ Nejdřív na mě namířil pušku, ale pak ji sklonil a řekl: ‚Tyhle otázky já nezodpovídám. Zavolám svého nadřízeného,‘“ vzpomínala. Všude kolem byla vypálená pole. „Na těch polích byla vyskládaná těla. Vojáci mi řekli: ‚Koukněte se po něm, najděte ho a odvezte si ho.‘“
„Můj syn měl tetování, které si sám udělal, když mu bylo 17. Byl to nápis ‚Nikdy se nevzdávej‘. Viděla jsem, jak manžel roztrhl bundu mrtvého vojáka a natáhl mu ruku. Pak tu ruku pustil a spadl na zem,“ popisovala. „Pochopila jsem, že je to on. Že je to Maksym. Padla jsem na kolena a začala křičet.“
Měli jsme krásného syna
Roman Karpov byl zabit 23. dubna, jeho tělo se ale matce Natalji stále nepodařilo získat. O pomoc prosila i zahraniční organizace. „Žádám vládce evropských států, Spojených států, Kanady, Velké Británie a asijských zemí. Žádám Organizaci spojených národů, Světovou zdravotnickou organizaci, Červený kříž a všechny organizace pro lidská práva,“ pronesla na kameru Natalja.
„Sbírám všechny informace poskytnuté naší vládou, které se týkají výměny těl. Jenže v rámci těchto výměn těl se operuje s 50 nebo 40 těly, je to nepatrné množství,“ konstatovala. Pro svého syna si chtěla dojet sama, kvůli bojům se ale do oblasti nedostala. „Šla jsem za notářem a připravila s ním vůli pro případ, že tam pojedu a něco se mi stane. Bylo by pak méně problémů s dokumenty.“
„Mám známé a dobrovolníky, kteří jsou připraveni vyrazit,“ pokračovala. „Ale brání nám v tom fakt, že se tam bojuje a my tam nesmíme. Můj manžel a já máme jediný úkol: dostat našeho syna sem, naše děťátko. Měli jsme krásného syna.“ S podobnými problémy se denně potýkají stovky dalších ukrajinských rodin. Se svými zesnulými se kvůli probíhající válce často nemohou řádně rozloučit.
Vážení čtenáři, pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra ráno. Přejeme vám dobrou noc.
V Ruskem okupovaném ukrajinském městě Berďansk byl zastřelen zástupce okupačních úřadů, který se podle Kyjeva podílel na organizaci mučíren. Na svých internetových stránkách o tom informovala ukrajinská vojenská rozvědka (HUR).
Počet obětí ruského útoku na Kyjev z noci z pondělka na úterý vzrostl na 28, oznámil dnes večer ukrajinský ministr vnitra Ihor Klymenko, který na telegramu zároveň informoval o ukončení pátrání v troskách devítipatrové obytné budovy v Solomjanské čtvrti.
