Sousedé Ruska mají strach: Kdo přijde po Ukrajině na řadu jako další?!
Lidé v sousedních státech Ruska sledují situaci na Ukrajině s velkými obavami: strach, že by Kreml mohl zasáhnout v jejich zemi, je velký. Zároveň se stávají útočištěm pro mnoho lidí, a to i z Ruska, píše server Tagesschau.
„Putin zabíjí Ukrajince. Kdo je další na řadě?“ stojí na plakátu mladého demonstranta v gruzínském hlavním městě Tbilisi. Vyjadřuje tak obavy mnoha lidí v sousedních státech Ruska. Mnohé výroky a činy kremelského vůdce Vladimira Putina k tomu dávají důvod. Putin totiž už také zpochybnil suverenitu Kazachstánu. Stejně jako v jiných státech i zde žijí rusky mluvící lidé a držitelé ruských pasů, které chce Putin podle svých slov chránit.
Když na začátku roku vypukly v Kazachstánu nepokoje, prokázal Putin svou schopnost jednat a vyslal tam bezpečnostní síly – v rámci Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti. Její další člen, Arménie, však předloni marně doufala v Putinovu podporu ve válce zahájené Ázerbájdžánem, jak upozorňuje Tagesschau. Kyrgyzstánu se zase nedostalo požadované pomoci ani během nepokojů v roce 2010.
Ve válce proti Gruzii zase ruská vojska v roce 2008 obsadila separatistické regiony Jižní Osetie a Abcházie, odkud od té doby mohou vykonávat vojenskou kontrolu nad celou zemí. V roce 2013 vyvíjel Putin na Arménii takový tlak, že tehdejší prezident Serž Sargsjan odmítl plně dojednanou asociační dohodu s EU – stejně jako o několik týdnů později tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč, což vedlo k nepokojům na Majdanu.
Většina vlád v regionu reagovala na ruskou invazi na Ukrajinu opatrně a vyhýbala se přímé kritice Ruska. To se odráží i v hlasování o rezoluci OSN odsuzující Rusko ve Valném shromáždění OSN. Bělorusko hlasovalo s Ruskem proti. Arménie, Kazachstán, Kyrgyzstán a Tádžikistán se zdržely hlasování. Ázerbájdžán, Uzbekistán a Turkmenistán se nezúčastnily. Pouze Moldavsko a Gruzie hlasovaly pro.
Gruzínská vláda se však ukázala ve svých postojích jako nekonzistentní. Stejně jako Ukrajina a Moldavsko sice nyní požádala o členství v EU, píše Tagesschau; k nelibosti mnoha opozičníků se však vládnoucí strana Gruzínský sen vyhnula odsouzení Ruska v parlamentní rezoluci.
Ukrajinská vláda jmenovala nového šéfa Úřadu pro hospodářskou bezpečnost (BEB), v jeho čele bude bývalý protikorupční vyšetřovatel Oleksandr Cyvinskyj. Informovala o tom dnes agentura Reuters, podle níž Kyjev k tomuto kroku přistoupil po týdnech odkladů, ale zároveň ve snaze o posílení správy věcí veřejných, což je podmínka pro to, aby si země udržela podporu západních věřitelů.
Předchozí ukrajinská vláda v červenci čelila kritice za to, že Cyvinského do úřadu z bezpečnostních důvodů nejmenovala, byť ho jednomyslně podpořila mezinárodní výběrová komise, upozornil Reuters a dodává, že dozorčí orgány vysvětlení kabinetu zpochybnily. Ukrajinský Úřad pro hospodářskou bezpečnost má na starosti boj proti hospodářské trestné činnosti.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ve středu 6. srpna krátce po příjezdu amerického vyslance Steva Witkoffa do Moskvy vyzval Washington, aby zesílil tlak na Rusko a donutil tak režim Vladimira Putina ukončit invazi na Ukrajinu. Ta trvá od února 2022. „Je velmi důležité posílit všechny páky, které mají Spojené státy, Evropa a G7 k dispozici,“ napsal Zelenskyj na sociálních sítích a dodal: „Kreml se bude opravdu snažit ukončit válku, pouze když bude cítit dostatečný tlak.“
Ruský prezident Vladimir Putin dnes přijal v Kremlu Steva Witkoffa, zmocněnce amerického prezidenta Donalda Trumpa. Podle ruské státní agentury TASS to uvedl Kreml. Po příletu na letiště Vnukovo dnes ráno uvítal Witkoffa vyjednavač ruského prezidenta Kirill Dmitrijev. Od začátku roku jde už o pátou Witkoffovu návštěvu Ruska. Naposledy přijel zvláštní vyslanec amerického prezidenta na jednání do Moskvy 25. dubna, tehdy rovněž jednal s Putinem. Žádný posun ohledně situace na Ukrajině však ze schůzky nevzešel. Trump dříve uvedl, že jeho další kroky budou záviset na výsledku dnešních Witkoffových jednání v Moskvě.
Šéf vlády Irakli Gharibašvili navíc vyloučil účast Gruzie na sankcích proti Rusku. Kromě toho byl ruským opozičním představitelům a v současnosti i ruskému novináři Michailu Fischmanovi z nezávislého kanálu Dožď několikrát odepřen vstup do Gruzie – bez udání důvodů.
Je zde patrný nátlakový potenciál Ruska. Nespočívá pouze v přítomnosti vojáků na okupovaných územích, ale také v ekonomických vazbách; gruzínské společnosti spravující důležitou infrastrukturu, od telekomunikací po zásobování vodou, jsou v ruských rukou. Rusko je také stále důležitým odbytištěm pro gruzínské víno a další potraviny.
Skutečnost, že sousední Ázerbájdžán, největší gruzínský dodavatel plynu, uzavřel strategické spojenectví s Ruskem krátce před začátkem války, se může ukázat jako problematická. Součástí dohody mezi Putinem a jeho protějškem Ilhamem Alijevem je také prohlášení, že obě strany se „nebudou zapojovat do ekonomických aktivit, které přímo či nepřímo poškozují zájmy druhé strany“. To by se mohlo odrazit především na dodávkách plynu z Ázerbájdžánu do Evropy.
Jedním z důvodů, proč Ázerbájdžán souhlasil, je první bod dohody: hovoří o uznání územní celistvosti a nevměšování se do vnitřních záležitostí druhé strany. Od konce roku 2020 jsou v Ázerbájdžánu také ruští vojáci. Jako „mírové jednotky“ dohlížejí na příměří, které Ázerbájdžán za zprostředkování Moskvy dohodl s Arménií ve druhé válce o Náhorní Karabach (kde mimochodem Armény likvidovaly turecké drony Bayraktar, které nyní září ve výzbroji ukrajinské obrany).
Pro Armény jsou ruské jednotky zárukou přežití v konfliktu s Ázerbájdžánem a jeho spojencem Tureckem. Vzhledem k obrovské ekonomické závislosti na Rusku je manévrovací prostor jihokavkazské republiky v zahraniční politice minimální. To vysvětluje například rozhodnutí arménské demokratické vlády hlasovat proti pozastavení členství Ruska v Radě Evropy.
Útočiště na Kavkaze
Lidé v regionu si už léta stěžují, že se cítí jako pěšáci v ruské šachové partii. Rozšířená propaganda Kremlu o tom, kterak je ochráncem proti USA a NATO, tento pocit ještě více umocňuje. Kyrgyzstán, Kazachstán, Ázerbájdžán či Arménie solidaritu s ukrajinským lidem vyjádřily. V Gruzii denně protestují tisíce lidí před parlamentem, tamtéž se shromažďují humanitární potřeby.
Gruzie je také útočištěm pro stále více lidí z Běloruska, Ukrajiny a nyní i Ruska. Vláda v Tbilisi hovořila o 20-25 tisících příchozích Rusech, aniž však upřesnila, za jaké období. Ministr hospodářství Levan Davitašvili se snažil uklidnit veřejnost poté, co opozice varovala před „hordami Rusů prchajících před sankcemi“. Na facebooku se objevila výzva, že ruští občané nejsou v Gruzii vítáni. „Nechceme, aby vás sem Putin sledoval, aby chránil ‚vaše práva‘.“ Další výzva hovoří o nedůvěře ke všem lidem z Ruska.
Opoziční politička Helen Khoshtariová byla zatčena, když polila schody státního kancléřství ruským kečupem. Bývalý ministr obrany Tinatin Chidašeli obvinil exulanty, že místo boje proti Putinovi v Rusku utíkají pryč. Skupina vinařů chce jako sankci proti Rusku zastavit prodej vína. Skutečnost, že se do kampaně proti Putinovi a jeho vlastní vládě mísí nacionalistické a rasistické tóny, vyvolává na sociálních sítích vášnivé debaty, v nichž zaznívají i výzvy k umírněnosti a solidaritě s ruskými disidenty.
Také do Kazachstánu, Arménie a Istanbulu přijíždějí tisíce lidí z Ruska, kteří využívají několik zbývajících leteckých tras. Tam se setkávají s menší nelibostí než v Gruzii, ale i tam mají na paměti arogantní a rasistické chování vůči gastarbeiterům z Kavkazu a Střední Asie - spousta jich v Rusku pracuje ve stavebnictví a ve službách. Ti budou mít nyní méně peněz, které mohou posílat svým rodinám v souvislosti s hospodářským poklesem v Rusku, pokud nepřijdou o práci úplně. Pokles hodnoty rublu pocítí i sousední země Ruska, které jsou již oslabeny pandemií. To povede k prohloubení sociálního napětí v regionu.
Vzhledem k tomu, že Putin nyní nasazuje obrovské síly do války na Ukrajině, roste také naděje, že by se mohlo Rusko vyčerpat a oslabit svou pozici v regionu. Mimo pozornost mezinárodního společenství se již opět rozhořely vojenské konflikty mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Ještě se uvidí, jak operativní budou ruské jednotky na místě v budoucnu. V Gruzii se také ojediněle ozývají hlasy volající po znovuzískání území okupovaných Ruskem. Pro obyvatele regionu, kteří jsou zvyklí na války a politické nepokoje, je to nová fáze obrovského napětí a nejistoty. K emigraci se může rozhodnout ještě více lidí než v předchozích letech, uzavírá Tagesschau.
