Václav Havel: Češi se loučili se svým prezidentem
Čtrnáct let strávil Václav Havel na Hradě jako prezident, dnes se tam vrátil naposledy. Při jeho cestě ho doprovázelo patnáct tisíc Čechů v čele s jeho milovanou manželkou Dagmar, myslel na něj však celý národ.
Patnáct tisíc lidí doprovázelo rakev
Dagmar Havlová již v úterý prostřednictvím Havlovy tajemnice Sabiny Tančevové srdečně pozvala všechny občany do smutečního průvodu. První hloučky Havlových obdivovatelů se začaly na Anenském a Betlémském náměstí shromažďovat už časně ráno. Prosklený smuteční vůz pak ke kostelu dorazil krátce před sedmou.
Během půl hodiny už byla obě náměstí plná stovek lidí. Ti pak postávali i v přilehlých uličkách. Auto s Dagmar Havlovou, která teď prožívá ty nejtěžší dny svého života, přijelo ke kostelu jen pár minut před osmou. Vdova s dcerou Ninou pobyly v kostele jen krátce. Prosklený smuteční vůz, zdobený dvěma věnci, pak vyjel na minutu přesně. Doprovázely ho dvě policejní motorky.
Za ním kráčela paní Dagmar, zahalená v černém závoji, podpíraná dcerou. Následovali je další příbuzní, například bratr Ivan s manželkou Dagmar, a přátelé. Byli mezi nimi politici Jan Ruml, Alexandr Vondra a Michael Kocáb, ale i umělci Bořek Šípek nebo otec a syn Svěrákovi.
Po cestě přes Karlův most a Malostranské náměstí vzhůru na Hrad se k procesí přidávaly další tisíce lidí, podle odhadů policie jich bylo asi patnáct tisíc. Tvář paní Dagmar i její dcery Niny, kterou měl Havel velmi rád, halil smutek a velká bolest. Přesto kráčela statečně, aby svého manžela naposledy doprovodila na jeho cestě na Hrad.
Prvorepubliková tradice
V Loretánské ulici skončila neoficiální část loučení. Veřejnost zde byla policií "odkloněna" na Hradčanské náměstí, rodina pokračovala za smutečním vozem do kasáren. Tam byla rakev krátce po deváté hodině přeložena na historickou dělostřeleckou lafetu, na které byla v roce 1937 převážena i rakev prvního československého prezidenta T. G. Masaryka.
Na Hradčanském náměstí už tiše a s pietou čekaly tisíce lidí. Všichni na Havla vzpomínali v dobrém. "Vadí mi, že se říká pan Václav Havel a zapomíná se na pan prezident, taky se neříká pan Masaryk, ale pan prezident Masaryk," řekla Blesk.cz jedna z přihlížejících.
Lafeta tažená šesti vraníky vyjela z bran kasáren přesně v plánovaných deset hodin. Před ní šla skupina vojáků s historickými prapory, k jejichž vynesení může dát rozkaz jen prezident republiky. Za rakví znovu kráčela paní Dagmar s dcerou Ninou, podpíraná svým zeťem. Za ně se zařadili nejvyšší státní příslušníci - prezident Václav Klaus, premiér Petr Nečas, předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová a předseda Senátu Milan Štěch.
Za zvuku smuteční hudby projela lafeta s rakví Hradčanským náměstím. Když pak projížděla Bránou gigantů začali dojatí lidé spontánně tleskat. Prezident totiž právě projížděl pod balkonem, ze kterého jim krátce po svém zvolení v roce 1989 mával. Matyášskou branou pak vjel naposledy na Hrad.
Vladislavský sál znovu uvítal svého prezidenta
Po té byla rakev z lafetou sejmuta a šestice vojáků ji pomalým krokem za doprovodu rodiny nesla do Vladislavského sálu. Tam čekala na průvod první dáma Livia Klausová s bílými kalami, poslanci, senátoři, hejtmani, pražský arcibiskup Dominik Duka či bývalý premiér úřednické vlády Jan Fischer. Hrála Česká filharmonie pod vedením Jiřího Bělohlávka. Jako hudební doprovod byl zvolen Sukův Smuteční pochod z Pohádky.
Rakev byla za jejích tónů slavnostně umístěna na katafalk pokrytý modrým sametem. Následoval projev prezidenta Václava Klause. "Václav Havel se jako nikdo jiný zasloužil o mezinárodní postavení, prestiž a autoritu České republiky ve světě," řekl a označil ho za symbol demokracie a svobody.
Po té prezidentský pár položil před katafalk květiny a vyslovil soustrast paní Dagmar a všem pozůstalým. Přidala se i Miroslava Němcová s premiérem Nečasem a Milan Štěchem. Pak se před rakví poklonila a pokřižovala zdrcená vdova s Ninou a jejím manželem, který ji po celou dobu oficiální části podpíral. Krátce po té opustili sál.
Patnáct tisíc Čechů s paní Dagmar nemohli Václavu Havlovi dopřát důstojnější rozloučení než to dnešní. Záběry smutečního vozu doprovázeného davem a zaplněného Hradčanského náměstí vejdou do dějin, jako pocta jednomu z největších Čechů v historii.