Bodyguard vzpomíná: Jak jsem chránil Havla

Jak jste se dostal do prezidentské ochranky? Na fotkách s Václavem Havlem jste hodně mladý…

„Dělal jsem vrcholově karate a v roce 1989 jsem promoval na ČVUT. Pak jsem ještě musel na vojnu, ale už tehdy jsem v televizi viděl kamarády z karate, kteří se kolem pana prezidenta pohybovali. Nechtěl nikoho z těch estébáků, kteří hlídali prezidenta Husáka. Sháněli proto nové kluky, předností byla vysoká škola, jazyky a dovednost bojových umění. U mne se to všechno potkalo. Bylo mi pětadvacet a ostatní nebyli o moc starší. Měli jsme přezdívku akademická ochranka.“

Jak se ze studentů stanou bodyguardi?

„Dostali jsme výcvik. Na ochraně pana prezidenta Havla měla od začátku velký zájem americká strana. Hlavně americká tajná služba proto dodala veškeré know-how, technologie, techniku, dovednosti.“

Jaké máte na to období vzpomínky?

„Krásné, samozřejmě. Když jsem nastoupil, byl jsem půl roku přidělen k paní Olze, pak jsem byl celou dobu s panem prezidentem. I když ochránce nevidí úplně do kuchyně chráněné osoby – není na jednáních, zůstává za dveřmi. Není to stoprocentní znalost, jací ti lidé byli. Ale člověk se díky tomu naučil vidět třeba za prezidentem nebo premiérem normálního člověka, který má své potřeby.“

Vypráví se, že prezident Havel byl zpočátku neukázněný, třeba že utíkal ochrance na pivo…

„Já si nic takového nepamatuju. Poznal jsem ho jako vzorného partnera. Ochranka vždy měla poslední slovo. Samozřejmě, když projevil přání dát si pivo, skleničku vína, dojít si někam na svíčkovou, tak jsme to zařídili a šlo se. Utéct ochrance by ale znamenalo uvést ji do průšvihu, a to on nechtěl. I když se někdy naoko dělalo, že je někde sám, měli jsme to podchycené. Bylo to jako hra, aby se on necítil svázán a my měli jistotu, že se nic nestane.“

Pokusil se ho někdy někdo napadnout?

„Konfliktní události byly třeba na pomezí Čech a Slovenska. Jednou létala v Brně rajčata. Jindy v Jablůnkově jsme se potkali s napitými Slováky. Ale celý konfl ikt spočíval v tom, že bylo třeba opilého člověka odvést, aby nevykřikoval na prezidenta sprostoty. Obecně ta doba byla taková, že pana prezidenta měli všichni rádi. Jeho fluidum bylo tak obrovské, že všichni byli strašně přátelští.“

Proč jste jako ochránce skončil?

„Měl jsem ČVUT, uměl jsem jazyky, už ve škole jsem se připravoval na zahraniční obchod. Roky s panem prezidentem byly takový krásný sen, který ale musel skončit, a člověk musel jít po své kariérní cestičce. A nakonec se ukázalo, že jsem s ním zažil to nejhezčí období. Pak už byla nemocná paní Olga, zemřela, pan prezident začal být hodně nemocný. Co vím od kamarádů, kteří ve službě zůstali, tak už to nikdy nebylo tak hezké, veselé, zábavné.“