Co udělal Havel pro Čechy? Velmi mnoho!

Za totality byl Havel bez nadsázky jednou z klíčových postav »svědomí národa«. Nebál se represí, a když ostatní z vypočítavosti mlčeli, on mluvil. Už v předvečer Pražského jara, v červnu 1967, přednesl na sjezdu spisovatelů kritický projev odsuzující cenzuru. V dubnu 1968 publikoval v časopise Literární listy text, v němž prosazoval zavedení systému více politických stran, a tím pádem i ukončení monopolu KSČ.

V roce 1972 podepsal Havel petici požadující propuštění politických vězňů a o tři roky později založil samizdatovou ediční řadu Edice Expedice. Sám také uveřejnil otevřený dopis prezidentu Gustávu Husákovi, ve kterém kritizoval stav společnosti po normalizaci. Když v roce 1976 režim uvěznil čtyři hudebníky ze skupiny The Plastic People of the Universe, Havel spolu s dalšími se postavil na jejich obranu.

Charta 77

Vlna solidarity vyvrcholila vznikem Charty 77. Ta požadovala dodržování lidských práv a Havel se stal jedním z prvních mluvčích. Samozřejmě odměnou byla represe, sledování a šikana. V dubnu 1978 stál Havel u založení Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, který monitoroval případy politických vězňů a usiloval o jejich propuštění. Publicita v zahraničí, stejně jako osudy vězňů režimu, značně přispívala k erozi režimu.

V roce 1987 se Havel podílel na založení samizdatových Lidových novin, který měly obrovský význam pro pravdivé informování části společnosti. O rok později se stal členem Českého helsinského výboru a 10. prosince vystoupil na první ofi ciálně povolené manifestaci opozice ke dni lidských práv. V červnu 1989 byl jedním ze spoluautorů petice Několik vět, která v podstatě uvolnila lavinu odporu i těch dosud loajálních režimu.

Z Hrádečku na Hrad

Po 17. listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze zakladatelů a nejvlivnějších představitelů Občanského fóra. Když byla 10. prosince 1989 oznámena jeho prezidentská kandidatura, označil za svůj hlavní cíl dovést zemi v létě 1990 ke svobodným volbám. Její prosazení bylo prvním zásadním tahem Václav Havla. Překonal naivní touhy reformních komunistů, že socialismus se dá polidštit. To vše se podařilo bez prolití krve i bez odvety za zpackané životy slušných lidí v období komunismu.

Na Hradě, kam symbolicky přišel z Hrádečku, nejdříve působil jako zjevení. Věděl, že bez připoutání k západnímu společenství nebude demokracie u nás nikdy jistá. Proto si vytyčil priority: vstup do NATO a Evropské unie. Tomu podřídil i výkon svého prezidentského úřadu. Měl rozhodující vliv na změny, kterými Česko na přechodu ke svobodě procházelo. Později měl pochybnosti, jestli svůj ohromný vliv použil dostatečně. Jisté je, že zvlášť v době překotného přechodu k tržní ekonomice často upozorňoval na negativní jevy. Jeho varování před vzrůstající korupcí nebo upadající politickou kulturou přicházela v předstihu. Snad proto, že jak kriticky se uměl vyjádřit, byl nakonec víc ceněn ve světě než doma.

Ta fotka z jedné z jeho prvních zahraničních cest v únoru 1990 obletěla svět. Maličký muž s plachým úsměvem stojí u pultíku horní komory Kongresu Spojených států amerických. Má zdviženou levici a na ní dva prsty roztažené do širokého véčka. Kongresmani tleskají vestoje. Mluvil česky, a přece jeho projev přerušil potlesk celkem třiadvacetkrát. „Ladies and Gentlemen, jsem prezidentem teprve dva měsíce a nechodil jsem do žádné prezidentské školy. Mou jedinou školou byl život...“ ta slova si Američané pamatují dodnes. A možná právě tenhle moment symbolizuje největší přínos Havla pro národ: Svět ví, že vůbec existujeme!

Muž, který zbavil Hrad hradeb

Když Václava Havla koncem roku 1989 poprvé zvolili prezidentem, bylo sídlo hlavy státu pro veřejnost z velké části nepřístupným územím. Od té doby pak Pražský hrad otevíral jednu po druhé své brány. „Chceme, aby se Hrad stal tím, čím možná byl v době Rudolfa II.,“ řekl Havel poté, co otevřel první zakázané dveře. Na jeho pokyn zmizela plechová »opevnění« kryjící plot okolo někdejší prezidentské vily a otevřely se brány Královské zahrady, sousedící s rezidencí.

Krátce po listopadu 1989 byla zpřístupněna také Míčovna, kterou lidé dříve vůbec neznali, a Belveder, kde se dnes konají výstavy. Do prohlídkového okruhu se zařadila i dříve nepřístupná věž katedrály svatého Víta.

Redaktor Blesku Petr Štěpánek: Sám hodinu s prezidentem

V říjnu 1995 jsem byl v New Yorku na 50. výročí založení OSN. Během těchto krásných slunečných dnů, kterým se v tuto dobu na Manhattanu říká indiánské léto, jsem při pěší toulce mezi mrakodrapy zabloudil až do Central Parku. Zmožen z těsných bot lehl jsem si na trávu a usnul. Probudil mě ale pocit, že nade mnou někdo stojí. Promnul jsem si oči a vidím tvář Václava Havla, který říká: „Já vás odněkud znám!“ Posadil jsem se a povídám: „Já vás taky, pane prezidente!“

Václav Havel byl na procházce. Sám, jen daleko za ním chodil mohutný černoch z osobní ochranky USA. Zavázal jsem si rychle boty a procházel se s prezidentem po samotném centru New Yorku. Měl jsem ho na celou hodinu jenom pro sebe. Jsem rád, že jsem tam tenkrát mohl s Vámi být, pane prezidente.