Pátek 29. března 2024
Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt
Oblačno, déšť 14°C

Tábor očima uprchlice: „Nemáme dveře ani strop, lidé se hádají,“ řekla Blesku

Autor: Václav Lang - 
28. července 2016
05:28

Už několik měsíců žije 28letá Íránka Raziyeh, s kterou je Blesk dlouhodobě ve spojení, v uprchlickém táboře v Castrop-Rauxel na západě Německa. Život s dalšími pěti sty běženci podle ní není snadný. I tak ale existují možnosti, jak se odreagovat. Rozhodně nelituje, že utekla do Evropy, třebaže cesta byla strastiplná a nechala ve vlasti své rodiče. Sní o tom, že si jednou v Německu pořídí vlastní bydlení a bude „nejlepším občanem“.

Uprchlické středisko v obci Castrop-Rauxel ležící poblíž Dortmundu na severozápadě Německa je od jara domovem mladé Íránky s manželem, kterou Blesk.cz potkal v březnu během mapování života v táboře Idomeni na severu Řecka. „Je to tady lepší než v Idomeni,“ tvrdí. Přesto ji ale život v táboře trápí a volné chvíle se snaží trávit mimo něj.

Což není nic mimořádného nebo zakázaného. Běženci žijící v táboře ho mohou opouštět, kdykoli se jim zachce. A tak se Razyieh nejčastěji chodí procházet do blízkého lesa nebo do města. Někdy chodí běhat, jindy se projede na kole, které jí věnoval německý kamarád. Od jiného má zase kytaru. Ve volných chvílích píše emotivně laděné básničky. Přátelí se také s místním farářem, kterému pomáhá s překladem textů pro uprchlíky – a řečnila také v jeho kostele. Dvakrát týdně má lekci němčiny.

Nejraději se chodí procházet k blízkému lesu nebo do města. Nejraději se chodí procházet k blízkému lesu nebo do města. | Raziyeh pro Blesk.cz

„Tábor nemám ráda. Lidé v něm nejsou dobří, pořád se hádají, pomlouvají se. Minulou noc, když jsem spala, se nějací lidé začali hádat, až mě tím probudili. Většinu času se snažím být z tábora pryč,“ popsala ve středu pro Blesk.cz.

Nejraději je, když může navštívit svého strýce, který bydlí v Cáchách, asi 160 kilometrů od tábora. Například o uplynulém víkendu tam byla oslavit jeho narozeniny. Občas tam také uvaří, protože v táboře k této její oblíbené činnosti příležitost nemá. „V táboře jídlo dostáváme, ale není dobré, občas ani nejím. Moje matka, která zůstala v Íránu, vaří dobře. Tady jsem skoro zapomněla, jak jídlo chutná,“ posteskla si.

Íránské jídlo, které Raziyeh uvařila při speciální příležitosti v kostele. V táboře příležitost k vaření nemá. Íránské jídlo, které Raziyeh uvařila při speciální příležitosti v kostele. V táboře příležitost k vaření nemá. | Raziyeh pro Blesk.cz

Přesto ale nelituje svého rozhodnutí odejít z Íránu, kde jí podle svých slov hrozila smrt ukamenováním za to, že se rozhodla konvertovat ke křesťanství. S rodiči si občas píše přes mobilní aplikaci. Možná i oni prý jednou odejdou do Německa. Zatím je v táboře jen se svým manželem, ale i na jejich vztah dopadá stín těžké situace, hovoří o problémech: „Občas se naštve, nemůžu s ním mluvit. Celou dobu jen kouří. Doufám, že všechno bude v pořádku,“ tvrdí.

Ostatně místní prostředí nejspíš manželskému životu příliš neprospívá. „Každá budova je rozdělena na dvacet pokojů s tenkými zdmi. V každém pokoji je 12 postelí, ale žije v nich jen pět šest lidí. Nejsou tam žádné dveře ani stropy,“ popsala.

I proto je jejím snem bydlet jednou ve vlastním. S tím jí prý pomůže sociální systém v Německu poté, co projde prvními pohovory v přijímacím procesu. Už nyní od státu pobírá skromné sociální dávky. V Německu chce zůstat a být „nejlepším občanem“. Teď čeká, až dostane víza. Zatím ale netuší, kdy to bude. „Když mě nechají, ráda bych si našla v Německu práci,“ uzavírá absolventka univerzitního oboru anglická literatura.

S dívkou se Blesk.cz setkal v únoru v uprchlickém táboře Idomeni v Řecku. Podívejte se na reportáž:

Video  Byli jsme týden mezi uprchlíky: Idomeni, tábor naděje a zoufalství  - Václav Lang, David Vaníček
Video se připravuje ...

Podívejte se, jak to vypadá v zařízení pro uprchlíky, v kterém Raziyeh žije:

Aktuální dění

 

Izraelsko-palestinský konflikt:

ONLINE dění v Izraeli Velitel Hamásu Iron Dome

Válka na Ukrajině:ONLINE dění na Ukrajině