Uprchlíci v Česku nesmějí rok pracovat. Dělají nelegálně, nechtějí jen kapesné, říká expertka
Vláda rozhodla o přijetí 1500 uprchlíků, nikdo z nich se ale během prvního roku nesmí nechat zaměstnat, i kdyby měl dobrou pracovní nabídku. České zákony to nedovolují, podle ředitelky Sdružení pro integraci a migraci Magdy Faltové je to nesmyslné.
Jaké jsou kroky, kterými uprchlík prochází, když se dostane do ČR?
V případě těch, kteří přijedou z Itálie či Řecka, bude Česká republika rozhodovat o azylové žádosti. To znamená, oni v té první instanci půjdou do přijímacího střediska, kde jsou zhruba jeden měsíc. Je to uzavřené středisko, kde probíhá karanténa, všechny zdravotní prohlídky a zároveň je nabraná žádost o mezinárodní ochranu a oni řeknou, proč žádají, jaké mají důvody. Někdy jsou realizovány i další pohovory. Po zhruba měsíci jsou přemístěni lidé do pobytových středisek, což je vlastně ubytovna pro uprchlíky, kde zase probíhá nadále to řízení. Ministerstvo vnitra shromažďuje nějaké materiály, informace o zemi původu. Zároveň probíhají další, někdy opakované pohovory s těmi lidmi. A tento pobyt už je volnější. Ti lidé mohou opouštět to zařízení, mohou také požádat o to, aby mohli bydlet v soukromí kdekoliv v České republice, ale adresu pobytu musí sdělit ministerstvu, ale mohou si pronajmout byt a tak dále.
Je pravda, že v pobytovém středisku někteří uprchlíci tráví i roky?
To řízení je sice zalhůtované, ministerstvo by mělo rozhodnout do nějakých 3 až 4 měsíců, ale velmi často se to nepovede a jsou lidé, kteří čekají na rozhodnutí opravdu roky. Mohou podat žalobu, že s tím nesouhlasí, a ten soud třeba vyhoví a vrátí to zpět. Ale jsou i případy, kdy to ministerstvo opravdu několik let nerozhodne. Nicméně v případě lidí, které teď budeme přijímat a kteří budou ze Sýrie a Eritreje, pravděpodobně řízení bude rychlejší i z toho důvodu, že v obou těch zemích je situace závažná a není prostě reálné tam lidi vracet. Takže v případě těch Syřanů je rozhodnutí ministerstva takové, že jim dávají doplňkovou ochranu, což je ochrana na omezenou dobu třeba dvou tří let. Ministerstvo to pak znovu přezkoumává, jestli ta situace trvá. Je důležité, aby ta doba byla co nejkratší, aby nebyli příliš dlouho v těch zařízeních, aby tam proběhla rychle možnost integrace a zapojení se do nějakého normálního života v republice.
První rok azylového řízení imigranti nesmějí pracovat. Z jakého je to důvodu?
My po tom dlouhodobě pátráme. Nyní je ve Sněmovně dlouhodobě návrh novely zákona o azylu a s tím souvisejícím zákonem o zaměstnanosti, kdy by se ta doba měla zkrátit na 6 měsíců. Ale i to se nám zdá poměrně dlouhé. Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že to je ochrana trhu práce. My to vnímáme velmi negativně. Myslím si, že to je naprosto nesmyslné ustanovení, které jednak ten trh práce nijak nechrání, protože pokud ti lidé mají možnost, pracují bez pracovního povolení, tedy nelegálně. Buď se musí něčím živit, anebo nechtějí žít v táboře, kde dostávají kapesné. Nechtějí žít z milodarů toho státu, což je pozitivní věc.
Je z vaší zkušenosti možné potvrdit, že se většina migrantů nechce zdržovat na území České republiky? Že jsme pro ně skutečně takovou tranzitní zemí, než se dostanou do Německa a Francie?
Asi jak u koho. Ti lidé mají nějaký migrační cíl a velmi často jdou za příbuznými, přáteli, kteří již v nějaké cílové zemi jsou. Anebo za větší komunitou. Ale myslím si, že vznikne skupina, která i po tom skončeném řízení u nás bude pokračovat do Německa či Švédska. Určitě bude i část, která se rozhodne zde zůstat právě proto, že to bude legální, právě proto, že dostanou možnost se do společnosti zapojit a integrovat. Ale pravdou je, že to směřování je do těch zemí, kde mají velké komunity. Protože je jednodušší se tam začlenit. Domnívám se, že to však není tak, jak se to staví v médiích: že směřují za sociálními dávkami.
Takže nelze určit ze zkušenosti nějaké procento lidí z těch 1500, kteří Českou republiku opustí?
Nelze. Navíc jak jsem sledovala ta vyjádření, Česká republika bude posuzovat žádosti. To znamená, že ne všichni z těch 1500 lidí se pravděpodobně kvalifikují pro nějakou formu mezinárodní ochrany.
Jaká vůbec smí ČR v tomto mít kritéria? Z vládních kruhů se třeba ozývají hlasy, že se budou migranti vybírat i podle toho, jak budou prospěšní pro zdejší trh práce. Není to diskriminační?
Pokud by to azylové řízení bylo zahájeno v České republice, tak to samozřejmě není a nebude kritérium pro to, jestli azyl dostanou. Spíš je to kritérium pro to, které lidi sem přemístí a se kterými povedou to řízení. Češi třeba řeknou Itálii, že přijmou 1500 žadatelů o azyl, a u těch, které sem přemístí, řeknou, že je kritériem uplatnitelnost na českém trhu práce. Přednost třeba budou mít obráběči kovů, což je nedostatková profese. Ale potom Česká republika povede to řízení sama o azyl, a tam to nebude kritérium. Kritériem bude, jestli ten člověk umře ve vlastní zemi, když se tam vrátí. Já si osobně myslím, že bychom měli vybírat podle toho, jak moc ti lidé potřebují pomoc, a ne podle toho, jestli jsou to obráběči kovů. Nemluvě o tom, že když utíkají ze země původu, často nemají doklady o profesi, takže to celé vnímám jako politické vyjádření a nedovedu si představit, jak se bude realizovat.
V ČR se řeší, že sem přijíždějí z Afriky mladí produktivní muži, nikoliv ženy a děti, které jsou asi spíše ohroženy válečným konfliktem. Lidé se bojí, že nás sem tím pádem jdou »kolonizovat«. Je to oprávněný strach?
To, že je někdo mladý práceschopný muž, neznamená, že není ohrožen a že nemůže být uprchlíkem. Druhá věc je, že ta cesta do Evropy přes Středozemní moře nebo přes Balkán je náročná a ty rodiny musí zaplatit obrovské peníze převaděčům. Vyberou toho, kdo má větší šanci to přežít, přestože problémy hrozí všem. Vize je, že si tu rodinu pak přivede za sebou. Mladým mužům navíc hrozí doma, že budou nuceni bojovat. Samozřejmě rozumím určité obavě z neznámého, ale vnímám to tak, že to má logické vysvětlení a mnozí Češi by v podobné situaci rozhodovali stejně – vybrali toho, kdo má šanci uspět a připravit cestu pro rodinu.
