Utajený pohřeb Kundery (†94): V Paříži proběhla kremace, urnu si vdova Věra ponechá v Paříži
Milan Kundera, který minulé úterý ve věku 94 let zemřel v Paříži, měl dnes ve francouzské metropoli kremaci. Manželka zesnulého Věra Kunderová to řekla českému velvyslanci Michalu Fleischmannovi, který se s ní setkal. Fleischmann informoval ČTK, že urnu s literátovým popelem si Kunderová chce ponechat ve svém pařížském bytě až do své smrti; teprve poté ji bude moci převzít Kunderovo rodné město Brno, kde si spisovatel přál být pohřben.
Vdova podle velvyslance řekla, že její manžel byl zpopelněn ráno na hřbitově v Arcueil na jihu Paříže.
Obřadu byli přítomni jen Věra Kunderová a Antoine Gallimard, ředitel prestižního francouzského nakladatelství Gallimard, které s Kunderou po jeho emigraci do Francie úzce spolupracovalo. V souladu s Kunderovou závětí se už žádné další obřady konat nebudou.
Manželka světově uznávaného spisovatele také uvedla, že hodlá zůstat v Paříži. „Musím být tam, kde je on. Jeho duše je v tomto bytě,“ prohlásila Kunderová. Podle svých slov „nechce další emigraci“, kterou by pro ni představoval návrat do Česka.
„Nakladatelství Gallimard, které vydává Kunderovy knihy, upřesnilo, že při posledním rozloučení zazněla Janáčkova sonáta v podání Kunderova otce, klavíristy Ludvíka Kundery,“ uvedl na Twitteru zpravodaj ČRo Balucha.
Kunderovi do Francie emigrovali v roce 1975, načež tehdejší československý komunistický režim spisovateli odebral občanství. Od roku 1981 byl Kundera občanem Francie. České občanství dostal zpět až v roce 2019. Velvyslanec ve Francii Petr Drulák tehdy sdělil ČTK, že Věře Kunderové české občanství zůstalo i po emigraci, ačkoli se jej původně chtěla vzdát.
Kundera byl podle literárních vědců jedním z mála autorů českého původu, kterým se podařilo plně proniknout do světové literatury; jeho jméno opakovaně figurovalo mezi favority na zisk Nobelovy ceny za literaturu.
Fleischmann dnes ČTK sdělil, že do kondolenční knihy se na české ambasádě v Paříži od Kunderova úmrtí podepsalo kolem 55 lidí, většinou diplomaté včetně francouzské ministryně zahraničí Catherine Colonnaové.
Bezvýznamnost tohoto pisálka umocňuje fakt, že se o něm skoro neučí. Není žádným morálním, ani literárním příkladem. Pouze jakýsi Kundera. Ostatní je nafouknuté a idealizované.