Zemřel Václav Zelenka (†83). Někdejší starosta Lidic přežil jako dítě útlak nacistů

Zelenka se narodil 9. září 1938 v Kladně. „Ve starých Lidicích bydlel se svými rodiči v domku č. p. 87. Tatínek Václav, který pracoval v kladenských hutích, byl 10. června 1942 zavražděn u Horákova statku, maminka Žofie přežila útrapy koncentračního tábora Ravensbrück,“ popsala Chourová Plachá.

V den vyhlazení obce,10. června 1942, byl s ostatními lidickými dětmi a ženami převezen do kladenského gymnázia, kde jej nacisté společně s Hanou Špotovou a Dagmar Veselou vybrali k poněmčení. Nalézt se ho podařilo v květnu 1947 a poté byl repatriován zpět do Československa, kde se opět setkal se svou matkou. Od roku 1999 do roku 2006 byl starostou Lidic a žil zde až do své smrti. Byl ženatý a měl tři syny.

Ukradli mu i kočárek

Zelenkovi původně bydleli v Lidicích na okraji vsi. Rodinu živil táta, hutník v kladenské Poldovce. Jeho synovi Václavu Zelenkovi byly v té době něco přes čtyři roky. Otec šel před popravčí četu, matka do koncentračního tábora. Modrookého blonďáčka určili k poněmčení právě kvůli jeho vzhled.

„Spolu se mnou tak dopadly ještě Dáša Veselá a Hanka Špotová. Němci nás už v kladenské reálce, kde dělali rasovou selekci všech dětí z Lidic, oddělili od ostatních,“ vzpomínal pan Zelenka v minulosti pro Nedělní Blesk.

Před 81 lety nacisté vypálili Lidice: Za smrt Hitlerova oblíbence pykaly stovky nevinných lidí!

S jeho kočárkem, ve kterém ho vozila maminka, se později po Kladně promenovala manželka šéfa tamního gestapa Haralda Wiesmanna. Malý Václav zatím procestoval několik sirotčinců, včetně polské Lodže, kde byly soustředěny i některé další děti z Lidic. Moc si toho ale nepamatoval. Většinou jen útržky událostí. „Jako když jsem od jedné české dívky dostal chleba s marmeládou. Myslím, že to byla moje sestřenka a že to bylo právě v Lodži, ale kdoví. Moc jsem tehdy hladověl, to vím.“

Z Václava byl Rolf

Německé úřady ho nakonec přidělily rodině v Bühlau poblíž Drážďan. Jako »oboustranný německý sirotek« dostal v únoru 1945 příjmení své nové rodiny – Wagner, křestním jménem Rolf.

„Otčím byl dobrý a hodný člověk, nikdy se na mě křivě nepodíval, natož aby na mě vztáhl ruku, ale ona byla jiná. Řezala mě kvůli ničemu, každý den několikrát. Někdy to bylo k nevydržení,“ vzpomínal.

Václav-Rolf žil jako Němec, česky zapomněl. Až po válce, 1. května 1947, přijel k Wagnerovým starosta s cizím člověkem v uniformě.

Návrat do Československa

Byl jím vrchní strážmistr Josef Vondráček, pátrač po zavlečených československých občanech. Rozepnul chlapci košili, spatřil tři jizvy na hrudníku a řekl: „Je to on!“ Tohle poznávací znamení po nemoci uvedla Václavova matka, která přežila lágr a vrátila se domů.

28. května se za ní z Německa vypravil i její syn. „Lidé o našem vlaku věděli,“ vzpomínal. „Vítali nás, mávali, na nádraží v Děčíně nám dokonce nutili peníze.“ Lidé ze Společnosti pro obnovu Lidic odvezli malého chlapce do Kročehlav u Kladna, za maminkou. 16. října 1951 se oba přestěhovali do nových Lidic, do jednoho z domů, které pro všechny přeživší nechala postavit československá vláda.

Žije poslední lidická žena a několik dětí

Letos v březnu zemřela také lidická pamětnice Marie Šupíková, která se narodila v Lidicích 22. srpna 1932, její rodné jméno bylo Doležalová. Byla též mezi několika lidickými dětmi vybranými na převýchovu. Nyní žije poslední lidická žena, Jaroslava Skleničková, které je 95 let, a několik lidických dětí.

Nacisté Lidice vyhladili v červnu 1942. Ze zhruba 500 obyvatel vesnice jich válku přežilo 160. Přímo v Lidicích nacisté 10. června 1942 zastřelili 173 mužů, 16. června v Praze-Kobylisích dalších 26 obyvatel Lidic. Pobyt v koncentračních táborech nepřežilo 53 lidických žen. V deportačním táboře bylo v plynovém autě udušeno 82 lidických dětí. Po osvobození se do Lidic postupně vrátilo 143 lidických žen a 17 dětí.