Pád železné opony připomenou české školy, zaměří se na děti žijící v zahraničí
Třicáté výročí sametové revoluce a možnosti svobodě cestovat do zahraničí připomene ve čtvrtek a v pátek mezinárodní konference českých škol v zahraničí. Její 11. ročník se uskuteční v Toskánském paláci v Praze. Akci pořádá nezisková organizace Česká škola bez hranic, která posledních 15 let napomáhá šíření českého jazyka a kultury v zahraničí.
Organizátoři konference slavnostně zahájí projekt Den české diaspory, který Česká škola bez hranic připravila k letošnímu 30. výročí od pádu komunismu v Československu. Toto jubileum je podle spolku jedinečnou příležitostí ukázat, kde všude na světě žijí Češi, kteří neztratili kontakt s Českou republikou a stále se cítí být součástí české historie i současnosti.
Organizace eviduje podle své mluvčí Ivy Valkusové činnost zhruba 60 českých škol v Evropě, Severní Americe, Austrálii a na Novém Zélandu. Dalším asi 50 napomáhá v jejich začátcích. Vyučujícím nabízí například vzdělávací programy pro zlepšení jejich kvalifikace a práce.
Jako další příspěvek spolku k oslavám výročí se na konferenci představí fotografický projekt „30“ Lenky Hatašové, který dokumentuje přelomové období roku 1989.
Tradiční setkání se každý rok snaží upozornit na to, že je důležité vychovávat mladou česky mluvící generaci v zahraničí tak, aby považovala ČR za svůj druhý domov. Podle zástupců organizace mají žáci Českých škol bez hranic velmi dobrou úroveň češtiny, i když v cizině žijí dlouhodobě. Potvrdily to i výsledky prvního ročníku olympiády v českém jazyce v těchto školách, které pořadatelé na konferenci rovněž vyhlásí, dodala Valkusová.
V Praze se tento týden ve středu sešli také učitelé českého jazyka u krajanů a lektoři v zahraničí z vládního programu na podporu výuky češtiny v cizině. Jejich 11. společného setkání v prostorách Domu zahraniční spolupráce se zúčastnilo přibližně 80 hostů včetně zástupců ministerstva školství a ministerstva zahraničí.
Cikrte ty vemeno komunisticky to bylo 44 let zivota v bolsevickym koncentraku obehnanym ostnatym dratem. Dobre bylo jen bezcharakternim hajzlum se stranickou bumazkou. Vetsina naroda zila jako ozebraceni nevolnici podle prikazu z Moskvy a jejich ceskoslovenskych pochochopu a domaci komunisticke verbeze.
Ja zil v tom "raji" bolseviku 20 let. Nastesti jsem se dostal ven "bez dovoleni" v roce 68 a od te doby si nase rodina zije velice dobre a stastne za "velkou louzi".