Baťa, vizionář, který nepřestává fascinovat: Ročně prodá 270 milionů párů bot

Stejně jako Henry Ford inspiroval svými metodami řízení a organizace výroby řadu světových podnikatelů, stal se Tomáš Baťa vzorem pro mnohé české průmyslníky. Třeba jeho systém samostatných hospodářských jednotek ve firmách je stále živý.

Baťa byl prototypem vizionáře. Tři roky po založení obuvnické firmy se svými dvěma sourozenci přišel s nápadem na výrobu plátěné obuvi s koženou špičkou. Na rozdíl od tehdy běžných kožených bot byly baťovky levnější a jejich výroba byla rychlejší. Po deseti letech od startu podnikání už firma vyráběla 2200 párů bot denně.

V letech 1904 a 1913 Baťa odjel do USA, aby studoval zkušenosti Henryho Forda a Fredericka Taylora. Uchvátila ho především pásová výroba, kterou zavedl ve svých závodech v roce 1927. Skokově tak dokázal zvýšit výrobu o 58 procent při nárůstu počtu zaměstnanců o 35 procent.

Během první světové války se Baťa dokázal přeorientovat na výrobu těžkých kožených vojenských bot a stal se hlavním dodavatelem rakouské armády. Rok před koncem války firma chrlila přibližně dva miliony párů bot za rok. V prvních letech po válce a osamostatnění republiky deflační hospodářská politika utlumila domácí poptávku a revalvace měny zase neúměrně zdražila československé zboží na zahraničních trzích.

Největší problémy nastaly v roce 1922. Tehdy se Baťa rozhodl k riskantnímu kroku. Snížil cenu bot o polovinu a rozjel kampaň Baťa drtí drahotu. Aby si zlevnění mohl dovolit, přesvědčil dělníky, aby souhlasili se snížením mezd o 40 procent. Nicméně na oplátku jim dodával jídlo, oblečení a další nutné zboží ve firemní prodejně za poloviční cenu. Baťovy obchody zaplavili zákazníci a výroba se brzy zvedla o 60 procent.

Baťa věděl, že musí výrobu zefektivnit, aby politiku nízkých cen mohl udržet. Od roku 1923 zavedl systém samostatných ekonomických jednotek, kdy jednotlivé části firmy byly autonomní a zodpovídaly za hospodářské výsledky. Jejich úkolem bylo dosáhnout zisku. Každý ze zaměstnanců se tak do určité míry stal podnikatelem.

Pohnutá historie klavírů Petrof: Po komunistech nám vrátili 4 %, zbytek jsme si museli koupit zpět

Ve Zlíně vybudoval školu, nemocnici a pro dělníky typické baťovské cihlové domky. Stejný model péče o zaměstnance zopakoval i v zahraničí. První zahraniční závody firma vybudovala ve švýcarském Möhlinu a v indické Kalkatě. Obchodní společnosti měl podnik ve Francii, Rakousku, Rumunsku, Švédsku, Egyptě, Indonésii či Singapuru.

Tomáš Baťa zemřel při letecké nehodě v roce 1932, když odlétal otevřít závod v Möhlinu. Firmu převzal jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa. Rodinný podnik rozšířil o výrobu pneumatik, sportovních letadel nebo plynových masek. Přemýšlel také o rozvoji předválečného Československa. Přišel s myšlenkou první dálnice od západu na východ, nebo propojení Dunaje, Odry a Labe vodním kanálem. V roce 1939 Baťa provozuje 63 firem, zaměstnává 42 tisíc lidí a ve více než třiceti zemích světa prodává přes 60 milionů páru bot za rok.

ANKETA: Vyberte největší ikonu českého průmyslu!

Už půl roku po druhé světové válce byly české závody Baťa zestátněny dekrety prezidenta Edvarda Beneše. Stejný osud postihl podniky i v dalších zemích střední a východní Evropy, kde se moci chopily komunistické strany. Zakladatelův syn Tomáš Jan Baťa přesídlil do Kanady a z firem, které měla společnost v nekomunistických zemích, vytvořil Bata Shoe Company. O vlastnictví se soudil s Janem Antonínem Baťou, který za války uprchl do Brazílie. Dlouholeté spory vyřešil až smír v roce 1962, kdy se J. A. Baťa vzdal svých práv za tři miliony dolarů.

Po roce 1989 se Tomáš Baťa vrátil na pozvání prezidenta Václava Havla zpět do Československa. Jeho firma otevírá nové prodejny s centrálou ve Zlíně. V jihomoravském Dolním Němčí převzal Baťa výrobní závod Svit. Ve svém jediném výrobním podniku v Česku zaměstnává Baťa 140 lidí, kteří ročně vyrobí 300 tisíc párů bot. Celosvětově dnes Baťa prodává za rok v průměru 270 milionů párů obuvi.