Komunisté mu zatopili domov kvůli vodě pro Pražany. Jaroslav koukal, jak stoupá hladina

Jaroslav se narodil v roce 1941 v rakouském sirotčinci, odkud ho převzala rodina Zahálkových. Vychovala ho ve starých Dolních Kralovicích. Pracoval ve strojírenství a i přes rány, které mu strana dala, do ní musel vstoupit.

„Nešlo to jinak. Každý tam musel být. Manžel chtěl cestovat a dopřát svým dětem kvalitní vzdělaní,“ říká manželka Marie. S Jaroslavem mají tři děti a šest vnoučat. V nových Dolních Kralovicích žijí plnohodnotný život, ale s láskou vzpomínají na svůj první starý domov, který jim připomíná pouze obraz pověšený v ložnici. „Mluvilo se o tom po vesnicích, že nás zatopí. Pak najednou přišli komunisti, když se rozhodlo, že nás zbourají, a nacenili barák“ vzpomíná Jaroslav s manželkou.

„Dědek se nechtěl vzdát našeho domova, tak ho vyvlastnili a poslali nám tenkrát 40 tisíc jako odškodné. Nabídli všem byty v řadovkách buď v nových Dolních Kralovicích, nebo v Benešově a v Praze,“ dodává manželka Marie. Obyvatelé vesnic Švihov, Příseka a Dolní Kralovice se ze svých domovů stěhovali v roce 1970, jednalo se o 2500 lidí. Tři roky nato už v Praze tekla z kohoutků pitná voda s tehdy největším průtokem v Československu.

Protesty byly vládě pro smích

„Chodili jsme se dívat, jak pomalu stoupá voda a zakrývá pozůstatky našich domů. Něco zůstalo na dně. Zbytky základů, silnice a cihly, které si nikdo neodvezl,“ mluví o krušných sedmdesátých letech pamětník. Podle jeho slov se nedalo protestovat. O výstavbě největší vodní nádrže v České republice rozhodla vláda usnesením z 27. srpna 1969 a začalo se s demolicí vesnic.

Došlo k tomu po zhodnocení všech návrhů Státní komise pro koordinaci vědy a techniky a Československou akademií věd. „Můžeš protestovat, jak chceš, voda pro Prahu a naše děti, tím to skončilo,“ říká a vypráví také, že si mohli odvézt cihly a materiál, museli za něj ale zaplatit. Podle jeho slov dali 5000 za cihly, které už jednou jeho rodiče kdysi platili. 

V Želivce jsou pesticidy a hormony: Její vodu pije 1,5 milionu Čechů

„Želivka“ v číslech

Zásoby pitné vody má díky zatopeným vesnicím 75 % Prahy a Středočeského kraje. Spolu s druhým zdrojem, Káraným, je ukojena žízeň 1 500 000 obyvatel. Do našich kohoutků je voda vedena šestým nejdelším vodním tunelem na světě.

Tunel Želivka je dlouhý necelých 52 kilometrů a do provozu byl uveden v roce 1972, pár měsíců předtím, než jím začala 1. 2. 1973 protékat voda až do našeho hlavního města. Švihov se rozléhá na rozloze 1602 hektarů a celkový objem je 309 m3. Hráz samotná je pak dlouhá 860 metrů a je vysoká 58,3 metru.

Vodní nádrž Kružberk: Na Velké sedlo (nejen) za Palyzou!

„V současnosti je díky dlouhotrvajícímu suchu tři metry podstav,“ prozradil redakci Blesku bývalý zaměstnanec vodní nádrže Jaroslav. Bývalí obyvatelé vesnic tak mohou sledovat, jak voda pomalu klesá a opět odkrývá fragmenty starých domovů. „Byli jsme se projít kolem pobřeží, je dokonce vidět stará silnice vedoucí do Ledče nad Sázavou,“ dodává zaměstnanec.