Postižené Janě sociálka přiznala 880 korun. Po kiksu úřadů vymohla 570 tisíc
Kvůli zdravotnímu postižení se Jana z jižní Moravy sama neobleče ani neumyje, a je tak odkázána na péči svého bývalého manžela. Přesto jí stát přiznal invalidní důchod jen ve výši 880 korun. Důvod? Prý nemá dostatek odpracovaných roků a nežije sama, takže peníze nepotřebuje. Až zásah ombudsmanky odkryl fatální chybu úředníků a stát ženě nakonec zpětně vyplatil 570 tisíc korun. Podobné případy přitom v Česku nejsou výjimečné.
Paní Jana z jižní Moravy byla v roce 2013 uznána invalidní, a to ve 3. stupni. Jenže invalidního důchodu se nedočkala, protože nesplnila zákonnou podmínku minimálního počtu „odpracovaných“ let. Tedy doby, kdy je placeno důchodové pojištění. Jediné, na co podle České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) měla nárok, bylo 880 korun.
Staral se o ni exmanžel, peníze nedostala
Kvůli svému vážnému postižení se o sebe nedokáže sama postarat. Neumyje se, neobleče a nedokáže obhospodařit svou domácnost. Pomoc našla až u svého bývalého manžela Mirka, který ji nechal žít ve svém domě, staral se o ni a kupoval jí oblečení. Jenže úředníci na tuto situaci pohlíželi jako na společnou domácnost. A kvůli tomu neměla nárok na příspěvek na živobytí ani jiné sociální dávky.
Pan Mirek se s tímto přístupem úřadů odmítl smířit a obrátil se na ombudsmanku Annu Šabatovou, která situaci prošetřila. A zjistila, že při počítání „odpracovaných“ let úředníci nevzali v potaz skutečnost, že paní Jana byla postižená už delší dobu. Léčila se od roku 2004, ale jako invalidní byla uznána až po kontrole posudkového lékaře v roce 2013.
„Pochybení spočívalo v nepřesvědčivě odůvodněném posudkovém závěru o stanoveném datu vzniku invalidity. Toto pak vedlo k neprávem odepřenému invalidnímu důchodu,“ uvedla Šabatová s tím, že požádala o novou lékařskou prohlídku. A ta uznala invaliditu už od roku 2010.
Úřad počítal důchod chybně osm let
Díky této úpravě se změnil i výpočet a invalidní důchod Janě „poskočil“ na 2900 a později na 4700 korun. Vzhledem k tomu, že se situace vyřešila až letos, musel jí stát doplatit za roky 2010 až 2018 celkem 420 tisíc korun.
Dalších 150 tisíc korun získala zpětně za to, že jí náležel příspěvek na péči. Žena totiž vyžaduje celodenní dohled a není schopna se o sebe postarat, což ale úředníci ČSSZ nezohlednili. „Na základě šetření došlo k novému posouzení závislosti na péči. Výsledkem bylo přiznání příspěvku na péči ve 2. stupni závislosti, a to od roku 2014, tedy od data, kdy žena o příspěvek poprvé žádala. Aktuálně je to 4400 korun,“ upřesnila Šabatová.
Případ Jany není v Česku ojedinělý, podle odhadů může jít o stovky případů. Kancelář ombudsmanky zjistila, že úřady často nepřiznávají invalidní důchod, přestože na něj lidé mají nárok. Důvodem jsou špatné úřednické počty. „Takové případy jsou relativně běžné. Nejde o to, že by úřady odmítly vyplácet důchod. Kamenem úrazu v těchto případech je nesprávně stanovené datum vzniku invalidity,“ řekla mluvčí kanceláře Iva Hrazdílková.
Nezohledňuje se vývoj nemoci a postižení
Pokud někdo pracuje a pak onemocní, začne se to odrážet na jeho práci. S tím, jak se nemoc zhoršuje, postupně pracuje méně a ve chvíli, když už pracovat nemůže, požádá o invalidní důchod. Jenže posudkový lékař pak určí, že ode dneška je daný člověk invalidní a úředník ČSSZ se tedy podle znění zákona podívá na dobu ode dneška 20 let zpátky, jestli tam má dohromady 10 let povinného důchodového pojištění. Jenže těchto 10 let zahrnuje právě období, kdy už nepracoval méně, takže 10 let se dohromady „nedá“, a tak postižený ztrácí nárok na důchod.
„Často zjistíme, že ten člověk musel být invalidní už dřív, než ho posudkový lékař zkoumal, například že už se léčil. Výsledkem je, že datum vzniku invalidity je stanoveno dřívější. V tu chvíli dvacetileté rozhodné období začne zahrnovat i ty roky normální práce,“ vysvětlila Hrazdílková s tím, že chyby úředníci dělají i v započítávání doby pojištění. „To se také daří napravovat,“ dodala.
Jen letos už kancelář ombudsmanky přijala 65 podnětů týkajících se invalidních důchodů. V roce 2017 jich bylo celkem 244 a o rok dříve pak 206. V řadě případů, které kancelář řeší, dochází k nápravě chybných výpočtů a tedy i doplacení peněz za roky, kdy byl invalidní důchod vyplácen špatně.
Paní Janě to přeji a před jejím bývalým manželem je potřeba smeknout. Ale poučné z tohohle příběhu je tedy to, jak se tedy vypočítávají inv. důchody. Znamená to tedy, že čím dřívě začne člověk marodit (nejlépe tedy již od útlého věku, protože datum vystavení lékařského posudky není tedy rozhodující), dle toho pak má takový člověk třeba už v 15 nebo 18 letech nárok na invalidní důchod aniž by hrábl někdy do práce?