Jaroslav přišel o nohu kvůli naraženému malíčku. Žena mu pak zemřela při kolonoskopii

Pan Jaroslav za nešťastných okolností přišel o nohu, na samém začátku stála banalita. „Mně se o tom špatně mluví. Byl jsem doma a neměl jsem na nohou pantofle. Otočil jsem se u stolu a jak jsem švihnul nohou, tak jsem nakopl malíček. Začalo to červenat, rudnout až černat. Tak jsem v nemocnici říkal, ať ho uříznou a je pokoj. Dopadlo to tak, že to nejprve vzali pod kolenem, potom nad kolenem a nakonec mi dělali ještě reoperaci, protože mi z toho začala lézt kost ven. Nechali tam málo masa na uzavření a museli tam kost vrátit. Měl jsem tedy třikrát řezanou nohu,“ vypověděl senior.

Nečekaná ztráta manželky

K muži a jeho manželce tak začaly docházet sestřičky z Domácí zdravotní péče Tachov. Později se mu ještě přidaly komplikace s vysokým krevním tlakem a cukrovkou.

Pečují o vážné případy za málo. Kdy začnou sestry z domácí zdravotní péče brát víc?

„Pán to s ženou zvládal. Později jsme museli začít řešit vysoký tlak a ještě navíc aplikovat inzulin. To měl ještě manželku, která mu se vším pomohla. Všechno se ale naučil, je velmi učenlivý,“ vysvětlila k Jaroslavovu příběhu zdejší vrchní sestra Petra Sládková.

Další rána přišla před rokem, kdy panu Jaroslavovi žena zemřela. Šla na běžné preventivní vyšetření. „Manželka byla na kontrole na kolonoskopii. Nevím, co se stalo, ale přišel jí dovnitř vzduch, popraskala střeva, dostala otravu a pak už to šlo rychle. Co bylo původem, není jasné,“ popsal Jaroslav.

A tak zůstal muž na vozíčku ve svém bytě sám. Společnost mu dělá jeho šest dětí ( tři jsou z prvního manželství a tři vyženěné), které pravidelně chodí na návštěvu. A také právě sestřičky z domácí zdravotní péče. K tomu se také přátelí se sousedkou, která bydlí „hned vedle“ Annou Mayerovou.

Agentury domácí zdravotní péče si zoufají. Pojišťovny neplatí, pacienty odmítat nesmíme

Povídají si a paní Anna Jaroslavovi nosí denně čerstvé noviny nebo pečivo. Muž, který celý život pracoval v zemědělství, tak má stále chuť a vůli do života. 29. února oslaví kulatiny, sedmdesát let. Z nejhoršího se prý dostal díky neutuchající snaze sestřiček z domácí zdravotní péče.

Jejich platy jsou přitom dlouhodobě podceněné. Podle předsedkyně Asociace domácí zdravotní péče Ludmily Kondelíkové berou dokonce méně než jejich kolegyně v nemocnicích. Práce mají přitom prý mnohem víc, musejí mít vyšší odbornost, docházejí za lidmi domů, což obnáší i to, že si někteří pacienti dokáží pořádně dupnout. Pacient v domácím prostředí totiž není tak submisivní jako v nemocnici. Doma se ale zpravidla léčí a uzdravuje lépe.