Děti s rakovinou špehují sousedé dalekohledem. Rodině se všichni vyhýbají, říká lékařka
V Česku ročně onemocní zhoubným nádorem až 350 dětí. Úspěšnost léčby je vysoká, přesto se onkologicky nemocní i jejich rodiny často potýkají s nepochopením okolí. Lidé se k nim chovají odměřeně, neví, jak s nimi komunikovat, často se jich bojí. Malých pacientů se straní i jejich vrstevníci. V čem je zásadní problém, řekla Blesk Zprávy lékařka Lucie Hrdličková.
„Lidé nechtějí přicházet do kontaktu s onkologicky nemocnými dětmi a jejich rodinami. Často nám rodiče vypráví, že přijedou s nemocným dítětem po delší době z nemocnice, dítě je plešaté, má roušku nebo berle, a sousedi na něj koukají z okna dalekohledem, případně přejdou na druhý chodník,“ řekla lékařka Lucie Hrdličková, lékařka z Kliniky dětské hematologie a onkologie FN Motol.
Z čeho tento strach pramení?
Nemocné děti potřebují kamarády
Stovky bývalých i současných malých onkologických pacientů z celé České republiky se svými rodinami se v sobotu 17. února sjedou do Prahy, aby zde společně s tisíci dalšími lidmi prožili Den dětské onkologie. Cílem čtvrtého ročníku je přispět k odstranění mýtů a nepravd, které stále ve společnosti o zhoubném nádorovém onemocnění v dětském věku přetrvávají. Právě tady se může každý na vlastní oči přesvědčit, že onkologická onemocnění přežívá více než 80 procent dětí a že i v době léčby jsou tyto děti stále dětmi, které se smějí, hrají si, učí se a potřebují kamarády jako před tím, než onemocněly.
Jak komunikují nemocné i vyléčené děti se svými vrstevníky? Bojí se o své nemoci mluvit? Zjistíte v rozhovoru:
Jak jednat s onkologicky nemocnými dětmi?
„Kdyby bylo naše dítě nemocné, asi bychom nechtěli, aby ho někdo falešně konejšil a říkal, že to bude dobré, protože to nemusí být dobré, ale zase aby neříkal to je úplně strašné,“ vysvětluje lékařka.
Jak tedy komunikovat s onkologicky nemocnými dětmi? Jak je po léčbě zařadit zpět do kolektivu a společnosti?
