7°C
Kauza Michalákové není jediná: Od roku 2010 soudy odebraly už 338 českých dětí
Kauza Evy Michalákové, které soud v Norsku odebral syny Denise a Davida, není zdaleka jediným případem. Úřady v zahraničí jen od začátku roku 2010 do poloviny letošního září odebraly z rodin 338 českých dětí. Vyplývá to z údajů Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD). Důvodem odebrání bývá ohrožení dítěte, týrání, zneužívání a zanedbávání i podezření na ně. V některých zemích zákon zakazuje fyzické tresty dětí.
Odebrání dětí se týkalo 169 domácností. Nejvíc případů bylo v Británii. Zhruba dvě pětiny odebraných chlapců a děvčat se vrátily k rodičům, nebo šly k příbuzným v zahraničí i v ČR. Přibližně stejný podíl dětí se v cizině dostal k pěstounům a do adopce.
Úřad poskytuje pomoc při vymáhání výživného ze zahraničí, při mezinárodních adopcích či při takzvaných mezinárodních únosech, kdy jeden z rodičů potomka odveze za hranice. Řeší i kauzy odebrání dětí v cizině. Už dřív opakovaně sklízel kritiku za svůj postup v případu Češky Evy Michalákové, které norské úřady odebraly děti.
Nejvíc odebrání v cizině bylo v roce 2016. Týkalo se to 74 dětí ze 44 rodin. Počet od roku 2010 rostl. Důvodem je i to, že v zahraničí pobývá víc lidí z Česka. Letos do půlky září zahraniční úřady rozhodly o odebrání 36 českých dětí z 18 rodin.
Nejvíc českých chlapců a děvčat odebraly úřady v Británii. Od roku 2010 to bylo 284 dětí. Následovalo Německo, kde to bylo 19 dětí. V Norsku a Itálii úřady odebraly po třech dětech, v Irsku a Rakousku po sedmi, ve Španělsku osm.
K rodičům se vrátilo 72 dětí, dalších 24 se dostalo k příbuzným v cizině a 35 do širší rodiny v Česku. Stovka dětí šla v zahraničí k pěstounům a 45 do adopce. V ústavu v cizině skončily tři děti, v Česku pak 14.
Děti končí u pěstounů nebo v adopci
„V Británii jdou děti obvykle do pěstounské péče či do adopce. Přibližně v polovině případů bylo české dítě vráceno do rodiny či do ČR. Jsme tak mnohem úspěšnější ve srovnání s vnitrostátním britským systémem,“ uvedl na posledním jednání sněmovního sociálního výboru ředitel úřadu Zdeněk Kapitán.
Podle poslankyně Jitky Chalánkové (TOP 09), která se případům odebíraných dětí věnuje, některé rodiny s činností úřadu ale spokojeny nebyly. „Řešily to úprkem z Británie,“ řekla poslankyně. Podle ní by ČR měla svým občanům v cizině pomáhat. Chalánková poukazuje právě na kauzu Češky Evy Michalákové a jejích odebraných dětí v Norsku. Podle poslankyně pro ně česká strana nedělá dost.
Spor o právo v místě bydliště
Podle Kapitána úřad bojuje s „mýty“, že se stát o své občany musí vždy postarat. „Novodobým kritériem v globalizovaném světě je kritérium obvyklého bydliště. Ochrana dítěte se tedy řídí právem v jeho bydlišti. Jestliže dítě žije rozhodnou část života ve Francii a chodí tam do školy, tak se případ řeší podle francouzského práva,“ popsal Kapitán.
S tím Chalánková (TOP 09) nesouhlasí. „Pokud je občanství přežitkem, tak je přežitkem i sám stát. Úřad se spíš soustředí na vymáhání výživného a na spory, kdy jeden z rodičů je v ČR a druhý v zahraničí,“ míní poslankyně.
Podle Kapitána je potřeba ale k případům a k vyjednávání o nich s úřady jednotlivých států přistupovat opatrně. Při pohledu z Česka totiž nemusí být zřejmé, jak situace v české rodině za hranicemi skutečně vypadala. V jednom z případů úřady v Británii odebraly děti Čechovi, který tam byl stíhán za násilnou činnost. Nakonec mu po vyjednávání s českou stranou potomky vrátily a rodina odjela zpět do ČR. Tady pak děti kvůli špatné péči skončily v ústavu. „Případy jsou mnohem barevnější. Nevolme politické řešení pro záležitosti, které nejsou politické,“ dodal Kapitán.
