8°C
Kardinál Vlk (†84) plísnil politiky, zažil příkoří komunistů a obnovoval církev
Kardinál Miloslav Vlk zemřel v sobotu ve věku 84 let. Za svůj život se ale zasloužil o ekumenickou spolupráci křesťanských církví v Česku. Ještě jako biskup, pracoval na obnově zdevastované církevní struktury po pádu komunismu a usiloval o navrácení církevního majetku. Ve funkci arcibiskupa v ČR třikrát vítal papeže. Snažil se přiblížit katolickou církev veřejnosti a často se kriticky vyjadřoval k politické situaci a politikům.
Jako motto v arcibiskupském erbu si Vlk zvolil citát z Janova evangelia „Aby všichni byli jedno“; jednotící myšlenku se pak snažil naplňovat při výkonu svého úřadu. Ve funkci arcibiskupa řešil například kauzu krize katolické teologické fakulty UK, za dobu jeho působení jednal Vatikán s českou církví o řešení tajně vysvěcených kněží a biskupů, z nichž někteří byli či jsou ženatí.
Cesta Vlka k římskokatolické církvi nebyla přímá, doprovázely ji ústrky ze strany komunistického režimu. Narodil se 17. května 1932 v Líšnici na Písecku. O dráze kněze se rozhodl již v mládí, absolvoval biskupské gymnázium v Českých Budějovicích.
Kardinál pracoval jako dělník i archivář
Počátkem 50. let, kdy maturoval, však byly církevní vysoké školy uzavřeny a jediný státní seminář v Praze pracoval bez povolení Vatikánu. Mladý Vlk nemohl proto svůj cíl v té době splnit a z politických důvodů nemohl studovat ani na jiné vysoké škole. Rok proto pracoval jako dělník v továrně, od roku 1955 studoval na Filozofické fakultě UK historii a archivnictví. Po promoci působil čtyři roky jako archivář v Třeboni a Českých Budějovicích.
Teologii nakonec Vlk vystudoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích v letech 1964 až 1968. Po vysvěcení v červnu 1968 se stal sekretářem tehdejšího českobudějovického biskupa Josefa Hloucha. Od července 1971 byl administrátorem několika farností v jižních Čechách.
Na podzim 1978 odebraly státní úřady Vlkovi tehdy povinný souhlas k výkonu duchovní činnosti, takže začal pracovat v pražské úklidové službě. Mše sloužil tajně. Až v roce 1986 mohl znovu uplatnit svou odbornost, když nastoupil jako archivář do Státní banky československé. Státní souhlas mu byl vrácen až v lednu 1989, kdy se stal farářem v západních Čechách.
Nová éra po listopadu 1989
Zásadní změna v životě Miloslava Vlka nastala po listopadu 1989. Již v únoru 1990 ho papež jmenoval českobudějovickým biskupem, o rok později se stal 35. pražským arcibiskupem a hlavou českých katolíků. A v říjnu 1994 ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem.
V dubnu 1993 byl také jako první Východoevropan zvolen do čela Rady evropských biskupských konferencí, kterou vedl až do dubna 2001.
Poté, co papež Benedikt XVI. v únoru 2010 jmenoval arcibiskupem Dominika Duku, stal se Vlk dočasným administrátorem pražské arcidiecéze a emeritním arcibiskupem pražským.
V rámci snah o spolupráci křesťanských církví v ČR stanul Vlk v roce 1993 v čele komise zabývající se dílem a osobností Jana Husa. Přispěl tak k tomu, že Jan Pavel II. v roce 1999 vyjádřil lítost nad Husovou smrtí a přiznal mu místo mezi reformátory církve.
Vlk zažil tři návštěvy papeže v Česku
V úřadu pražského arcibiskupa přivítal v ČR dvakrát papeže Jana Pavla II. v letech 1995 a 1997, a také Benedikta XVI. v roce 2009. Jeho volbě byl Vlk v dubnu 2005 ve Vatikánu přítomen jako jediný český církevní hodnostář.
Vlk získal řadu českých i zahraničních vyznamenání, například německý Velký kříž s hvězdou řádu za zásluhy, který mu byl udělen za zásluhy o česko-německé smíření (1999), nebo Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2002).
Kardinál Vlk před smrtí ještě naposledy mluvil s papežem:
Co názor, to pravda. My starší moc dobře víme, jak Vlk za komunistů "trpěl".
