Kick-boxerkou se stala až ve 40. Ludmila se přesto „probila“ na mistrovství
„Baví mě se rvát,“ říká Ludmila Rosová (48), která se kick-boxu věnuje už osm let. Netradiční koníček učitelka jazyků a matka dvou dětí doslova zbožňuje. Jejím velkým snem bylo bojovat v opravdovém zápase, což se jí také loni splnilo, dostala se až na mistrovství. Jen byl problém najít oponentku…
Se svým osobním trenérem Petrem Kučerou trénuje paní Ludmila už tři roky pravidelně dvakrát týdně v SKS Aréně Kladno. Cvičit začala před osmi lety. „Když mně bylo 16, tak tady ani nebyl takový klub a bylo jedině karate, kam většinou chodily děti od malička. Začít za komunistů dělat karate ve dvaceti by ale bylo přinejmenším zvláštní,“ řekla paní Ludmila Blesk.cz. Už tehdy se v ní ale začala rodit láska k bojovému umění.
„Po mnoha mnoha letech jsem se bavila se svým synovcem o tom, že se mi tyto sporty líbí a on říkal, že přemýšlí o kick-boxu, tak jsem říkala, že já taky a šli jsme spolu,“ popsala své začátky. „Nejdřív jsem volala na ten nábor a zajímalo mě, jestli tam vůbec můžu přijít, protože to už mi bylo čtyřicet. Všem holkám tam bylo šestnáct sedmnáct a bavily se o tom, co píšou za test ve škole, ale mně nikdy nezáleželo na tom, co si myslí ti lidé okolo,“ prozradila žena, pro kterou nebyl věk tudíž nikdy překážkou.
„Vždycky jsem chtěla do ringu“
Hlavní motivací ve cvičení je pro paní Ludmilu dobrá kondice. A tu se jí prý daří držet. „Když jsem v létě měla tři týdny pauzu kvůli zvrtlému kotníku, tak jsem přibrala pět kilo. A také mě to baví. Žádný aerobik; nějaké přešlapování doleva doprava mě brutálně nebaví, navíc se mi vždycky líbily filmy jako Rocky a Milion Dollar Baby,“ uvedla.
Po pěti letech cvičení ale přišla touha v kick-boxu i něco dokázat. V tom jí pomohl také nový trenér. „Já bych si nikdy v tomhle věku nedovolila říct, že bych šla do ringu. Ale jednou, asi před dvěma lety, se mě můj trenér zeptal, jestli jsem někdy přemýšlela o tom, že bych měla fight. A já jsem říkala: jasně, přemýšlím o tom celou dobu, ale nedovolila bych si to říct. A tak jsme začali hledat oponentku,“ vzpomíná Ludmila. Jenže to bylo mnohem těžší, než oba původně čekali.
„Pro mě je najít soupeře hodně těžké, protože v mém věku jsou ti lidé většinou veteráni s velkými zkušenostmi, takže najít někoho, kdo by mě nezabil, je samozřejmě obtížné,“ směje se. „Trenér hledal v různých klubech. Nakonec jsme měli jednu oponentku domluvenou, ale ta se stáhla, a tak jsme na poslední chvíli sehnali 32letou paní. Ta už nebyla začátečník, kick-boxovala delší dobu, ale měla pauzu, ale zkušenější rozhodně byla a také výrazně větší,“ usmívá se.
První souboj byl největším zážitkem
A tak přesně 10. prosince 2016 přišel pro paní Ludmilu den D. Den, na který nikdy nezapomene a dodnes je pro ni v její kick-boxerské kariéře tím největším zážitkem i zkušeností. Mistrovství republiky v kick-boxu. „Nebyla jsem dost obratná a rychlá a udělala jsem spoustu chyb, ale užila jsem si to. Bylo to úžasné,“ prozradila paní Ludmila, která nakonec prohrála.
„Na ty všechny techniky, které se člověk učí, nestačíte myslet. Tak jsem se prostě snažila aspoň něco dělat. Když jsem zjistila, že ty rány, které mi dává, mě úplně nezabijou, tak jsem se snažila ji alespoň trefit, ale než se mi to podařilo, tak jsem to po cestě samozřejmě vždy schytala, takže vyhrála na body,“ vzpomíná.
Přestože nakonec prohrála, umístila se paní Ludmila druhá a ve své kategorii tedy získala stříbrnou medaili z mistrovství republiky. Podpořit ji přišla nejenom rodina, ale i její studenti a mnoho známých. „Jsem vděčná všem svým trenérům a hlavně Petru Kučerovi za to, že mě dotáhl na to mistrovství, sama bych se nikdy neodhodlala,“ uzavřela.
