Děti na drogách: Anna za ně platila sexem, po léčbě ji stáhly zpátky

„Jsem začala se furt přestřelovat a chtěla jsem konec. Ale nevyšlo to, naštěstí, jsem tady a jdu se léčit,“ říkala Anna před kamerou Blesk.cz ještě před dvěma týdny. „Chci se z toho dostat, když mě chytli policajti a byla jsem na stanici, koukala jsem na sebe do zrcadla a už jsem to nebyla já. Zhubla jsem 18 kilo asi za 4 měsíce. A už jsem řekla, že s tím musím seknout,“ vzpomínala.

Jenomže její odhodlání moc dlouho nevydrželo. Ke konci svého pobytu v odvykacím zařízení, těsně před nástupem do dlouhodobé léčby, to Anna vzdala. „My jsme ji tady přemlouvali a v podstatě na ni byl ten detox dlouhý, kdyby ji vzali dříve, tak si myslím, že tam i nastoupí. Ale ona si bláhově ve své naivitě myslela, že to zvládne venku, ale 4 dny byly moc dlouho,“ řekl Blesk.cz sociální pracovník Martin Triebenekl.

Doktorka dětských narkomanů: Drogy nejsou jediné riziko, děti ohrožuje žloutenka

Podle jeho informací se ale Anna „na svobodě“ chvíli držela. „Ona si požádala v pondělí o to propuštění a ve čtvrtek měla nástup. Ale nešla k mámě. S tou jsem si volal a ona říkala, že nějakou chvíli to vydržela, že snad dokonce do středy se jí ještě ozývala,“ řekl sociální pracovník. Anna si prý vyřizovala podporu na Úřadu práce a stihla také zajít za kurátorem pro dospělé.

„Ale den má 24 hodin, což je dlouhá doba, a na těch úřadech to vyřídí dopoledne, a když nemá kam jít, tak kontaktuje ty svoje staré známé a pak už se to veze,“ poznamenal Triebenekl. „My jsme ji přesvědčovali, ať to nedělá, ať tady zůstane, ale ono jí lezlo na nervy, že nemohla nikam volat, byť je jí 18, tak jsme jí nedovolili dojít si na úřad a podobně, zase kvůli těm ostatním pacientům,“ vysvětlil.

Mříže, kamery i pouta: Navštívili jsme jediný dětský detox v Česku

Podle Michaely Štáfkové, vedoucí Adiktologické dorostové ambulance sociální intervence Kladno, kam mladí narkomané ambulantně dochází na léčbu, se není čemu divit. „Rozumím tomu, že se slečna rozhodla nepokračovat v léčbě, protože evidentně jí to nepřinášelo uspokojení. Děti mají tendenci se uchylovat k návykovým látkám, protože hledají něco, co je zabaví, něco extrémního, co jim udělá dobře, co je pobaví, co je uvolní, že nemusí nic řešit,“ řekla Štáfková. „Ten únik je celkem pochopitelný, to děláme i my dospělí. Také unikáme, někdo k televizi, jiný třeba do cukrárny,“ dodala.

Anna podle ní evidentně usoudila, že tenhle únik jí v životě stále v něčem pomáhá a je spíš užitečný a pomáhající než škodlivý. „Proto také dost často, až když se dostanou děti, ale i dospělí na takzvané dno – to znamená, že nemají zázemí, rodina se s nimi rozloučí, vyhodí je z domova, přestanou je podporovat, tak teprve po tom dně zjistí, že tenhle styl života jim nepomáhá a že jim spíš škodí, a pak se rozhodnout,“ upozornila odbornice.

Anna je od 12 let na drogách, dávky platila i sexem. Vše kvůli rozvodu rodičů

V jakékoliv léčbě závislosti je podle ní důležitý nejdřív náhled na věc. „Říct si: ano, mám problém, zdá se, že jsem závislý člověk. Až když ten náhled konečně lidé mají, což trvá nějakou dobu a u dětí to trvá ještě déle, tak se mohou rozhodnout k léčbě,“ popsala. U teenagerů je podle ní navíc náhled na věc daleko obtížnější, jelikož ho mají zkreslený.

Podle ní ale ani lidé, kteří se rozhodnou léčit, nemají vyhráno. „Je to jako s alkoholiky, člověk alkoholikem zůstane do konce života a může se k pití vrátit. Co se týká uživatelů drog, tak tam je to těžké, protože kdo zkusil žít chvilku na drogách, tak lidé chodí a říkají: to jako máme ten nudnej život už do konce života žít? A my říkáme: ano, je to nudný, ale má to svoje výhody,“ popsala odbornice.

„Chronicky závislí lidé potřebují fascinaci ke svému životu. A ta droga, ať už je to alkohol, droga, nebo třeba počítač, tak to je pro ně fascinace a je to pro ně těžké se toho vzdát, a tak pořád hledají nějakou náhražku,“ uzavřela.