Doktorka dětských narkomanů: Drogy nejsou jediné riziko, děti ohrožuje žloutenka
Největší epidemie žloutenky za posledních 20 let zasáhla v červenci jižní Moravu. Rozšířili ji tam zejména narkomani a bezdomovci. Právě pro dětské narkomany představuje žloutenka velké nebezpečí. Blesk.cz to řekla hlavní pediatrička a hepatoložka jediného odvykacího centra pro dětské narkomany v Česku.
Ludmila Jeřábková je pediatričkou a hepatoložkou v odvykacím centru pro děti závislé na drogách. „Být hepatoložkou se tady hodí,“ říká s úsměvem. Děti, které pravidelně testuje, totiž často žloutenku mají. „Máme tady klienty, kteří mají opakovaný pobyt třeba popáté, pošesté, a třeba tu žloutenku nemají a pak, když přijdou po určité době, tak ji mají. Čemuž se strašně všichni diví, jak k tomu přišli. Ale při podrobnější anamnéze zjistíme, že v podstatě všichni použili stříkačku po někom, kdo to Céčko měl,“ říká lékařka.
Podívejte se na reportáž z detoxikačního centra:
Právě žloutenka typu C je tou nejčastější, se kterou se mladí narkomani setkávají. A není to nic překvapivého. „Žloutenka typu C bohužel očkování nemá. Takže to je žloutenka, která se přenáší venozním přenosem nebo pohlavním stykem. Ta se tady vyskytuje poměrně často,“ říká Jeřábková.
Druhou nejčastější žloutenkou je pak žloutenka typu A neboli takzvaná žloutenka špinavých rukou. Ani ta nepatří mezi povinná očkování. „Třeba teď byla epidemie na Brněnsku nebo v severních Čechách. Čili tam, kde něco je, tak je předpoklad, že tito mladiství narkomané, kteří jsou na ulici, takže se můžou infikovat, protože nejsou očkovaní,“ vysvětluje.
Lépe jsou na tom české „děti ze stanice zoo“ se žloutenkou typu B. „Žloutenka typu B, vzhledem k tomu, že v populaci už se očkuje od kojeneckého věku, tak se teď prakticky nevyskytuje. Ze začátku, kdy ještě nebylo očkování uzákoněno, tak jsme na ně občas narazili,“ vypráví Jeřábková.
Děti vyhodit nemůžeme
Detox dětí a dospělých se prý nejvíc liší v míře dobrovolnosti. „Pokud dospělí na detoxu neplní své povinnosti, nepodrobují se režimu, nedodržují pravidla, neberou léky, tak kdykoliv jsou určeni k tomu, aby odešli. U dětí to ale nelze,“ vysvětluje. „Na dítě je Charta práv dítěte, což platí i pro tuto diagnózu. Takže tady nemůžete propustit dítě bez toho, aniž byste měli zázemí dospělé osoby,“ doplnila.
Zpověď: Na drogách jsem od 12 let
