Hrozby smrtí a masturbace do krve. Gabriela pracovala se sexuálními zločinci
Mezi pachateli sexuálních trestných činů, u kterých hrozilo střední až vysoké riziko recidivy, strávila Gabriela Štanclová pět měsíců. Čerstvá absolventka Masarykovy univerzity v Brně zpravodajskému portálu univerzity řekla, že často při rozhovorech zapomínala, že sedí s opravdu nebezpečnými lidmi. Vyšetřovala i například muže, který znásilňoval ženy v jejím věku nebo klienta, který se zaměřoval na ženy z východní Evropy.
Absolventka Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity strávila pět měsíců mezi pachateli sexuálních trestních činů v Dublinu. A práce, které by se většina lidí nejspíš raději vyhnula, ji fascinovala. S klienty vytvářela anamnézu, zjišťovala jejich současný stav a sexuální vývoj.
„Administrovala jsem jim dotazníky k diagnostice klinicky významných poruch - třeba k závislostem, depresím nebo poruchám osobnosti,“ uvedla pro zpravodajský portál Masarykovi univerzity psycholožka Štanclová.
Probační služba jim posílala klienty, u kterých bylo střední až vysoké riziko recidivy s motivací pro účast na skupinové terapii. Mladá psycholožka pro ně vytvořila program na základě rešerší maskulin, které jsou založeny na hypotéze, že osoby, které nenaplňují svou mužskou roli, si ji pak kompenzují například na dětech.
Vyšetřovala i muže vysazeného na Východoevropanky
Ve čtyř až osmičlenné skupině se pomocí kvízů, otázek nebo hraní rolí tomuto tématu věnovala. „Bylo to velmi náročné, klienti se překřikovali nebo jsem jim nerozuměla a musela se doptávat. Některým z nich měla problém porozumět i moje irská kolegyně,“ vzpomíná Štanclová s tím, že kolegové její práci velmi oceňovali a hned od začátku se stala plnohodnotným členem týmu.
Při své praxi se setkala s velmi nebezpečnými lidmi. Vyšetřovala například klienta, který znásilňoval ženy v jejím věku nebo muže, který byl pro změnu vysazený na ženy z východní Evropy.
„Mentor mi říkal, ať s ním nejsem sama v místnosti, ale nakonec jsem byla. Říkali mi, ať ho nechávám odejít prvního z budovy a dávám si pozor, aby mě nesledoval. Měla jsem na stole české poznámky a nevěnovala tomu pozornost, on si hned všiml a ptal se mě, jestli je to polština,“ popisuje své zážitky.
Obsesivní masturbace u Coco Jamba
Vězeňské prostředí ji fascinuje. „Ti lidé jsou velmi zvláštní, například jsem viděla paní, která svými výkaly pomalovala celou celu a křičela na mě, že mě zabije. S takovým člověkem je zajímavé pracovat. Nebo pán, který obsesivně masturbuje, dokud není celý od krve, a u toho zpívá Coco Jambo,“ vzpomíná Štanclová s tím, že na práci s touto cílovou skupinou je nejdůležitější oddělit osobnost klienta a trestný čin, který spáchal.
„Věděla jsem, že to budou lidé, kteří udělali věci, které nejsou v souladu s mým přesvědčením. Já tu ale nejsem od toho, abych toho člověka soudila, od toho jsou tu soudy. On už si něco odseděl a teď má právo na sobě pracovat, a to se nemůže podařit, když ho jen budeme trestat,“ míní Štanclová a věří tomu, že tato práce má smysl. „Výzkumy ukazují, že je to efektivní. I za těch pět měsíců jsem viděla, jak se v těch lidech něco hnulo. To jsou silné momenty,“ dodala.
