8°C
Proč platit dopravcům? Trendem je spolujízda, potkat můžete kohokoliv
Řidiči mající volná místa v autě mohou velmi snadno ušetřit náklady na cestu a ještě pomohou přírodě. V Česku se prudce rozvíjí jak fenomén spolujízdy, tak tzv. carsharing, neboli zápůjčka vozů. Jedou-li například dva lidé z Prahy přes Brno do Ostravy jedním, a nikoliv dvěma vozy, kromě nákladů na benzin ušetří i 44 kg CO², které by jinak proletěly výfukem.
Jak bojovat s přetíženými silnicemi a vozidly se sólo řidiči, kteří ucpávají důležité dopravní tepny? V USA jsou na dálnicích a v městských aglomeracích běžné jízdní pruhy pro více obsazená vozidla. V Evropě taková „tradice“ není zdaleka přirozená a nedošlo ani na úvahy bývalého pražského primátora Tomáše Hudečka (TOP 09), že by více obsazená vozidla mohla využívat pruhy vyhrazené pro MHD a taxíky.
Spolujízda a sdílení auta
Čas i peníze se dají ušetřit díky spolujízdě. Existují aplikace, které sdružují prověřené řidiče a spolucestující. Řidiči s volnými místy v autě a cestující na stejné trase se mohou online dozvědět očekávanou výši finanční spoluúčasti a zároveň i emise, které se takto ušetří. Například cesta z Prahy do Ostravy ušetří 44 kilogramů CO2. „Ekologický aspekt je pro nás jedním z nejdůležitějších. Jen během dvou let provozu služby se takto ušetřilo odhadem milion tun CO2, které by jinak zatížily ovzduší,“ říká Pavel Prouza, Country Manager BlaBlaCaru.
Jak dodává, průměrná obsazenost se tak zvyšuje na 2,8 osob na jeden vůz. „Evropský průměr je přitom 1,6 osoby na vůz,“ dodává s tím, že aplikace může sloužit i jako místo k navázání nových přátelství. „Řidiči i zájemci o spolujízdu mohou zadat, jak komunikativní během jízdy jsou,“ doplnil Prouza.
Prudkým rozvojem prochází v Česku také tzv. carsharing, neboli sdílení vozů. „Zatímco v roce 2010 jezdila po českých silnicích čtyři sdílená auta, dnes je to na 150 vozů v sedmi městech,“ řekl Jaromír Klimek, mluvčí Asociace českého carsharingu. Letos by měl podle něj počet vozů překročit dvě stovky. „Považuji to za vysoce pravděpodobné,“ uzavřel.
Dlouhodobá koncepce ministerstva
Přestože se sdílení vozů i spolujízda osvědčily v některých evropských zemích jako alternativa pro některé řidiče, a navíc se jedná o ekologický způsob dopravy, ministerstvo dopravy neplánuje v této oblasti pro nejbližší dobu žádnou změnu legislativy. „Na úrovni celostátní nyní zvláštní úlevy nechystáme. Bylo by to legislativně komplikované nastavit. Zahrnuli jsme ale tento způsob dopravy do dlouhodobé koncepce dopravy,“ informoval Tomáš Neřold, mluvčí ministerstva dopravy.
Podle něj to znamená, že ministerstvo s touto možností počítá do budoucna. „Důležitá je ale především podpora na městské úrovni, kterou doporučujeme krajům a městům. Oba systémy je možné na místní úrovni podpořit praktickými opatřeními, jako například vyhrazená parkovací místa a podobně,“ dodal.
Zvýhodnění více obsazených vozidel by nepřineslo kýžený ekologický efekt ani podle ÚAMK. „Jsme pro větší ekologičnost vozidel, která vjíždějí do centra měst. Zde se vůbec neřeší ekologická zátěž od vozidel zásobování, nemáme v dostatečném množství v provozu ekologické autobusy, a to nemluvíme o stavebních strojích nebo lodích na Vltavě,“ je přesvědčen Petr Vomáčka, mluvčí ÚAMK.
Jak vznikají přátelství
Čas strávený za jízdy hovorem může vést k navázání nečekaných a zajímavých kontaktů. Zážitky ze spolucestování má třeba Ondra J., který často jezdí po Evropě. „Jel jsem do Říma. V Benátkách jsem nabral holčinu z Turecka, pomohl jí najít lepší hostel a za pár dní s námi nakonec ještě jela z Říma do Florencie,“ vypráví. „Jindy jsem jel s jednou Slovenkou a Senegalcem. Italští policisté měli při kontrole dokladů hloupé otázky, jestli to jsou jako moji kamarádi,“ vzpomíná.
Adrenalinovou jízdu zažila pro změnu Martina B., která často pendluje mezi Prahou a Wolfsburgem. „Občas se mi stane, že se zapovídám a sjezd z dálnice skoro minu, takže navigace je jistota. Jednou se mi ale stalo, že navigace zvolila jinou trasu a já jela v Německu po vesničkách, lesem a dokonce i přes pole. Naštěstí spolucestující byla milá slečna, která vše vzala s humorem.“
V kontaktu s lidmi, které potkal v autě, zůstává také Michal K. „Zmínil bych určitě belgickou baletku Laetitii, která pochází z Bruselu a je baletkou v národním divadle v Brně, kde také žije. A loni v létě jsem vezl z Rumunska do Maďarska jednoho cestujícího. Měl jsem ho nabrat hned vedle letiště na benzínové pumpě. Čekal tam muž kolem 30 let, v obleku a s kufříkem. Mluvil perfektně anglicky a říkal, že právě přiletěl z Itálie. Byl to pilot a jel se mnou moji Toyotou Corollou bez klimatizace ve 40 °C vedru. Nechtělo se mu čekat do druhého dne na hotelu a pak letět přes Londýn do Budapešti. Dostal se tak díky spolujízdě téměř o den dříve domů.“
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.