20°C
Pracovala jsem pro Heydricha: Helena se v sídle nacisty zastávala Židů
Pracovala pro jednoho z největších strůjců holocaustu Reinharda Heydricha jako pomocná zahradnice. Viděla ho i v den atentátu. Paní Vovsová z Panenských Břežan u Prahy zavzpomínala v den svých 90. narozenin na jedno z nejhorších období dějin, při kterém bylo vyvražděno asi 6 milionů Židů.
„Já jsem vyšla školu v roce 1940, a co teď se mnou... Přišla známá, která pracovala na zámku jako zahradnice, že by někoho potřebovali. Tak táta povídá: ‚Válka bude trvat tak rok, to bys vydržela‘, jenže já jsem tam nastoupila v březnu 1941 a skončila jsem tam až v říjnu 1945,“ popsala paní Helena, jak se k práci pomocné zahradnice dostala.
Na zámku se vystřídali hned dva protektorové. Po Konstantinu von Neurathovi se tam přestěhoval Reinhard Heydrich se svou manželkou Linou a dětmi. Na první setkání paní Helena nikdy nezapomene. „Měli jsme dělat přivítání, že přijede rodina Heydricha, a mě poslali pro chvojí. Nesla jsem to v náručí, a jak přicházím k silnici, tak najednou vidím dva koně a dva vojáky. A jak jsem přicházela blíž, tak jsem Heydricha poznala,“ řekla paní Vovsová. Heydrich přijel nečekaně o dva dny dříve, a tak se nakonec žádné velké přivítání nekonalo.
Heydricha viděla těsně před atentátem
Heydricha pak viděla ještě několikrát. „Vídávala jsem ho někdy, když jsem chodila na plac sekat sekačkou, takže jsem ho třeba viděla, když odjížděl,“ řekla.
Přesně si pamatuje, jak probíhal den, kdy proti Heydrichovi českoslovenští parašutisté spáchali atentát. „Také jsem sekala trávu, a když jsem odpočívala, rozhlédla jsem se a vidím, jak z budovy vychází Heydrich s Linou a Silke (dcera – pozn. red.). A jak jsem se otočila, tak vidím, jak se Heydrich sehnul a tu Silke vzal do náruče a položil ji. Já jsem se věnovala práci a zaslechla jsem, že přijelo auto, on nasedl,“ vzpomněla.
Ani nás nevyslýchali
„Asi tak k polednímu byl tady na návsi takovej křik a plno vojska, a tak jsme usoudili, že se asi nějak shromažďují a že na sebe čekají a budou odjíždět,“ popsala paní Helena dobu, kdy sama ještě netušila, co se vlastně děje.
„Měla jsem nějakou práci ve skleníku, přišel tam Hans, který měl na starosti Heydrichovy koně, a nesl v náruči tu Silke, já mu říkám, Hans, co se děje? A on říká, že byl spáchanej atentát na šéfa. Já jsem se zarazila a ptám se: ‚A je mrtvej?‘ A on říká: ‚Noch nicht‘ – ještě ne,“ popsala paní Helena. Heydrich zemřel na následky poranění o 8 dní později.
„Tak jsme se začali bát, jestli nás začnou vyslýchat, co se bude dít, ale nic se nedělo a normálně jsme pracovali,“ řekla paní Helena.
Heydrichová se k Židům nechovala špatně
Heydrichova žena pak v zámku zůstala i po smrti svého muže a zařídila si 120 Židů na výpomoc. Ti bydleli v maštalích. „Co jsem tam byla celou tu dobu, tak jsem neviděla, že by se k nim měla nějak špatně chovat. A taky já jsem pomáhala čtyřem vězňům, ten jeden žil v Chile a jezdíval sem každý rok, už umřel, už to budou tři roky. A já mu říkám: ‚Milánku, já jsem se dočetla, že Heydrichová vás bila a že jste se měli špatně‘. A on povídá: ‚Vždyť ona mezi nás ani nechodila‘,“ řekla paní Helena.
Co dalšího řekla paní Helena o Heydrichovi? Podívejte se na video:
Paní Vovsová se nebála zasadit se proti nespravedlnosti, kterou běžní vojáci vůči Židům prováděli. Vzpomíná, jako by to bylo včera, jak jeden z vojáků zasadil facku židovskému chlapci, kterého znala. „Já jsem se postavila a vytrhla jsem mu tu jeho hůlku a dvakrát jsem ji zlomila. A kluci zůstali stát, voják se otočil a odešel,“ vzpomíná. Tento incident byl prý to nejhorší, co proti Židům viděla. „Rozčílí mě, když se píše, že se tady měli špatně (Židé – pozn. red.). To víte, ne že by se měli dobře, byli bez domova, bez rodin, jídlo špatný, ale pořád to bylo lepší než v Terezíně,“ uvedla.
Až po válce se paní Vovsová dozvěděla, jaké hrůzy měl její zaměstnavatel na svědomí. Několik let se pak léčila z posttraumatického syndromu. „Něco jsem věděla, ale že až takové hrůzy, to jsem netušila, vždyť mě bylo 16 let,“ řekla.
