7°C
Výročí hesla „ku*da sem, ku*da tam“: Máša z Pussy Riot se viděla se Ztohoven
Je to přesně rok od vulgarit, se kterými se v živém vysílání veřejnoprávního rozhlasu vytasil prezident Miloš Zeman. Na výroční den dorazila do pražské Knihovny Václava Havla na debatu o politických vězních v Rusku Marija Aljochinová z Pussy Riot. A setkala se tu s umělci ze skupiny Ztohoven, kteří vyvěsili nad Pražským hradem rudé trenky. Aljochinová už dříve čin označila za inspirativní.
„Víte, včera večer (v neděli) jsem byla v Paralelní Polis – na místě, kde se schází a tráví čas skupina Ztohoven. V Česku může společnost a média tlačit na vládu, proto u vás nejsou umělci posíláni do vězení,“ řekla Máša a naznačila tak, o čem se Ztohoven debatovali.
Už před několika dny označila v Jihlavě jejich akci s výměnou prezidentské stadardy za inspirativní.
Za velkou frustraci ale Aljochinová považuje fakt, že skupina nic nepodnikla kvůli ruskému obsazení Krymu. „Je složité reagovat na válku. Nemůžete tancovat, když se děje něco takového. Dodnes jsem z toho frustrovaná,“ komentovala neaktivitu dnes už bývalá členka Pussy Riot.
„Byly jsme naivní. Mysleli jsme, že se na to za měsíc zapomene“
Aljochinová V Praze popsala okolnosti svého zatčení poté, co se svými kamarádkami v moskevském pravoslavném chrámu Krista Spasitele zazpívaly prezidentu Putinovi urážející píseň.
„Blížily se prezidentské volby, řada lidí protestovala, i proto jsme byly odhaleny a zatčeny,“ myslí si aktivistka. Úřady prý už začaly být z množících se demonstrací nervózní. Samotné vystoupení ale ženy prý kladně nehodnotily. „Trvala jen 40 vteřin, to za prvé, a měly jsme z ní nekvalitní záznam, proto jsme plánovaly další,“ objasnila Aljochinová.
Druhý den, když vedla svého syna ze školky, na ni ale nedaleko bytu čekali dva neuniformovaní policisté. „Řekli mi, že nějací kre*éni tancovali v chrámu. A já jsem jen řekla ‚a co jako?‘ a snažila jsem se jim vysvětlit, že jsem to asi já nebyla. Oni mi najednou uvěřili,“ směje se Máša ještě dnes.
Poté obvolala své kamarádky a začaly se skrývat, každý den měnily byty a naivně si myslely, že za měsíc se na epizodu zapomene. „Po týdnu nás u vchodu do metra obklíčilo asi deset lidí a odvezli nás k výslechu,“ vzpomíná matka dnes sedmiletého Filipa.
Protože odmítla podepsat přiznání a prozradit jména svých kamarádek, strávila ve vězení dva roky. Svého syna mohla vidět jednou za tři měsíce.
Témata:
To je krááááva nebezká