9°C
Vzpomínky velitele: Za Klause by trenýrky nevlály, ubránili jsme se i vlajce EU
Kauza červených trenýrek nad Pražským hradem stála mimo jiné místo velitele Hradní stráže Radima Studeného. Jeho předchůdce a nyní již civilista Jaroslav Pekař ve své nové knize „Byl jsem velitel Hradní stráže“ píše o mnoha pověstmi opředené elitní jednotce. O pár postřehů a vzpomínek se podělil i s Blesk.cz.
Pane Pekaři, představte se prosím čtenářům Blesku.
Od ledna 2002 do března 2007 jsem byl velitelem Hradní stráže. Můj příběh vojáka je mnohem delší, do zálohy jsem odešel v polovině roku 2010 po splnění závazku. Přestože jsem jako jediný ze tří velitelů Hradní stráže v moderních dějinách nebyl odvolán, nýbrž končil se ctí, byl jsem obviněn z psaní anonymních dopisů právě na mého nástupce Radima Studeného. Kauza se táhla tři roky, než mi dal soud pravomocně za pravdu. V závěru Rozsudku jménem republiky je uvedeno, že předmětné rozhodnutí (o mém původním potrestání) tak představuje akt libovůle správního orgánu při správním trestání, který je v příkrém rozporu s právem na spravedlivý proces jako základní součást demokratického právního státu. Dodnes se mi bývalý náčelník Generálního štábu Vlastimil Picek a ani nikdo jiný neomluvil.
A nyní Miloš Zeman odvolal vašeho nástupce, na kterého psal někdo anonymní dopisy…
Proti panu Studenému nic nemám a ani nevím, v jaké se Hradní stráž nachází situaci. Ale asi ne v moc dobré, když si v sobotní podvečer po střeše Hradu lezou dva kominíci.
Takže odvolání bylo na místě?
Nelze to posuzovat z vnějšku, ale asi ano, asi to bylo správné rozhodnutí. Ne proto, že to byly červené trenýrky a zesměšnily hlavu státu. Ale proto, že tam mohl takto proniknout například terorista, zkrátka kdokoliv. A to Hradní stráž nesmí dopustit, vnější ostraha a obrana hradních objektů patří společně s ceremoniálními záležitostmi mezi její hlavní úkoly.
Ve své knize píšete, že jste zabránili Kocábovi pověsit nad Hradem vlajku Evropské unie…
Zabránili jsme tomu dokonce třikrát. Bylo to v souvislosti s odmítáním prezidenta Václava Klause vyvěsit na Pražském hradě vlajku Evropské unie. Dostali jsme tip, že se skupina lidí pokusí tuto vlajku vyvěsit. Nevěděli jsme ale, kdy a kde to bude. K pokusu o vyvěšení vlajky nakonec skutečně došlo a navíc za účasti médií. Ale byli jsme rychlejší a překazili jsme to. Od pana prezidenta jsme tehdy dostali velkou pochvalu. Vlajku EU se neočekávaně pokusili na Pražském hradě pověsit i Bořek Šípek a Michael Kocáb. Ale ani těm to neprošlo.
Jako velitel Hradní stráže jste měl bezpečnostní prověrku. Co říkáte na to, že Vratislav Mynář jako jeden z nejbližších prezidentových lidí ji nemá?
Tajnou prověrku jsem měl 10 let, takže jsem celkem v obraze. Kancléř, kterému nebyla udělena prověrka, mně připomíná beznohého kastelána. V přízemí hradu se může pohybovat, ale do věže, odkud je nejlepší výhled, se nevyšplhá. Měl by změnit pozici a nedoufat, že mu nohy dorostou.
Měl jste blízko ke dvěma prezidentům, Václavu Havlovi a Václavu Klausovi. Jací byli?
Václavu Havlovi jsem sloužil mnohem kratší dobu než Václavu Klausovi. Mám ale pocit, že jsem s ním prožil mnohem delší dobu než s Václavem Klausem. Havel si mě k sobě zkrátka „víc pustil“. Dokonce, když se dozvěděl, že jsem vášnivý rybář, mi podepsal povolenku na vodní nádrž Klíčava v Lánské oboře. Byl jsem tam ale jen dvakrát a nechytil nic.
A jací byli z hlediska „bezpečnosti“? Kdo vám dělal větší radost?
Opět musím přiznat, že Václav Havel, respektive jeho administrativa byla v tomhle lepší. Za prezidenta Havla jsem dostával jeho předběžný pracovní program měsíc dopředu a jeho podrobný program jsem znal týden dopředu. Naopak o příjezdu prezidenta Klause do Lán jsem se dozvídal v momentě, kdy stál před branou zámku.
Jak vzpomínáte na první dámy?
První dámy neměly žádnou oficiální pravomoc vůči mé osobě a ani se do ní zasahovat nesnažily. Je ale samozřejmé, že některé věci diskutovaly. S paní Dagmar Havlovou jsem měl možnost se osobně potkat pouze při několika slavnostních příležitostech. Vedle paní Livie Klausové jsem pracoval podstatně déle.
A vídal jste ji častěji, jak píšete…
Ano, rád vzpomínám na plesy. Mám stále v paměti, jak jsem si před každým plesem opakoval taneční kroky, abych jí při tanci nešlápl na nohu. Paní Klausová přijala, až na jednu výjimku, pozvání na všechny reprezentační plesy Hradní stráže a nad mnoha přijala osobní záštitu. V živé paměti mi také zůstává osobní setkání v Lánech, kde mě po nějaké akci pozvala na šálek čaje. Podrobně se zajímala, jak probíhá služba u Hradní stráže a v čem může pomoci. Paní Klausová chodila na jednání vždy dobře připravena, uměla naslouchat, v problémech se dokázala rychle orientovat a dobře a dlouho si pamatovala, co kdo řekl. Spolupracovalo se mi s ní velmi dobře a hluboce jsem si jí vážil.
Vraťme se k Hradní stráži. Čeho se jí podle vás nedostává?
Představa koncepce je, nebo alespoň byla taková, že profesionální vojáci nebudou na Hradě sloužit léta, ale jen tři až čtyři roky a pak se vrátí k bojovým útvarům. Od Hradní stráže budou vojáci běžně odcházet do zahraničních misí a vracet se zpět. Pro funkci velitele, jako vrcholové manažerské funkce, byla stanovena optimální doba výkonu funkce do 5 let, a poté mělo docházet k dalšímu posunu velitelů, čímž by se Hradní stráž se zkušenostmi nového velitele kvalitativně rozvíjela.
A realita vypadá jak?
V žádném případě si nedovolím polemizovat o profesionalitě Hradní stráže pohledem zvenku a s odstupem. Podle médií prohlásil Miloš Zeman u příležitosti 96. výročí založení Hradní stráže, že chce věřit, že v řadách jednotky budou nalézat místo veteráni z Afghánistánu. Což by on jako prezident republiky považoval za výraz úcty k nim. S touto myšlenkou mohu jen souhlasit a plně ji podporuji. Musím se přiznat, že mne překvapily informace z tisku, že v roce 2010 uvízl v síti protidrogové centrály profesionální voják strážní jednotky Hradní stráže, který byl podezřelý z výroby a prodeje marihuany a kokainu a také nedávná událost, prokazující údajnou degradaci Hradní stráže tím, že vojáci nemají jasno v otázce vzdávání pocty kancléři Mynářovi. V tomto roce se mně dostal do ruky celostránkový náborový inzerát, který začíná titulkem „Velitel Hradní stráže nabízí volná místa na pozice strážný a starší strážný“. To svědčí o tom, že pro neuspokojivé profesní podmínky zájem o službu v tomto elitním útvaru klesá. Je to možná způsobeno i tím, že Hradní stráž dbala více o zviditelnění vystupováním na různých akcích pro veřejnost, než aby upevňovala bdělost a ostražitost a vlastní výkon strážní služby. Povýšila se tam láska k vnějšímu lesku na úkor profesní přípravy k plnění hlavních povinností, což se nakonec krutě vymstilo.
Témata:
Související
Idiote.