Pět dnů tahali mrtvá těla z bahna: Tým Zoo Praha pomáhal zatopené zoo v Tbilisi

„Povodeň vyplavila v Tbilisi i zoo, zvěř běhá v ulicích města. Do ulic vyběhli šelmy, hroši i krokodýli.“ – to byly zprávy, které rozhodly. „Měli jsme zkušenost s povodněmi z Prahy a tohle bylo mnohem horší,“ objasnil včera ředitel pražské zoo Miroslav Bobek, co zoology a ošetřovatele zvedlo v neděli 14. června k bleskové akci. V pondělí večer už sedmičlenný tým v Ruzyni nasedal do letadla.  

Nobylo koho ošetřovat, odklízely se jen mrtvoly

„Byli jsme připraveni poskytnout na místě pomoc při ošetřování zvířat a dělat cokoliv, co bude zapotřebí. Naším hlavním úkolem nakonec bylo vytahování mrtvých zvířat z bahna,“ popisoval apokalypsu vedoucí týmu Petr Velenský, kurátor plazů pražské zoo.

Rozhodovali se i izraelští veterináři, ti ale na rozdíl od Čechů, když nebylo co ošetřovat, odjeli.  

Český tým rychle převzal vůdčí roli. „Byli psychicky ve velmi špatném stavu. Zemřeli jim tři kolegové, byla tam jejich mrtvá zvířata,“ vzpomínal Vít Lukáš, kurátor primátů pražské zoo. Pět dnů tahali z bahna těla, která se v subtropickém vedru rychle rozkládala. „Je to strašné, zvlášť když se jedná o primáty, jako jsou gibboni. Jako bychom vyhrabávali lidi,“ líčil těžké okamžiky Velenský.

Drama v zoo: Gorily zůstaly v zatopené části

Tbilisi nabídli své zkušenosti, sami si ale novou zkušenost také odvezli. „Je to poznání, že jsme schopni dělat rychlá, správná a efektivní rozhodnutí, řešit náročné krizové situace. Neměli jsme techniku, trhali jsme například telefonní dráty, abychom měli čím zvířata vytahovat,“ dodává Velenský.

Očista mastných tučňáků

Alespoň jeden příběh s dobrým koncem? „Jediný. Čištění tučňáků,“ říká bez zaváhání Velenský. Přežili pod autem, ale byli celí od motorového oleje. Nejprve je bylo nutné pokrýt vlažným rostlinným olejem, pak je opláchnout vlažnou vodou, vydrbat houbou namočenou v saponátu, znovu opláchnout vodou a to všechno ještě jednou nebo dvakrát zopakovat.

Nejsilnější zážitek, na který nikdo z týmu nezapomene, byla vděčnost Gruzínů. „Zastavovali nás na ulici a děkovali nám, že je v tom Češi nenechali. S tím jsme se nikdy nesetkali. Ani jsme nevěděli, jak reagovat,“ vzpomíná s patrným dojetím Velenský. Nikdy nezapomene na Gruzína, který ho oslovil před nástupem do letadla. „Prague zoo? Thank you,“ řekl a třásl mu rukou, aniž mu cokoliv kurátor plazů pražské zoo řekl.