Hanka a Tonča doma: Nepředstavili se nám, celou dobu nás drželi v jedné místnosti

Absolutně šílené podmínky, které dívky popsaly, by si nikdo nepřál zažít. Dva roky strávily v blíže nespecifikované oblasti někde v Afghánistánu nebo Pákistánu. Když Hanka v rozhovoru, které daly před odletem do Česka, řekla, že poprvé po dvou letech viděla slunce a lidské úsměvy, málokomu došlo, co to znamená.

"Čekala jsem na propuštění dva roky. Dva roky v jedné místnosti," prohlásila Tonča. Dívky strávily odděleně celé dva roky v nehostinném prostředí Blízkého východu zavřené v jedné místnosti - bez slunečního světla nebo vůbec vědomí, jak to venku vypadá či zda je ta druhá živá.

A co hůř, dívky vlastně ani nevěděly, proč byly uneseny. "Byly jsme v autobuse, když ho nějací muži zastavili a přikázali nám, abychom šly s nimi. Nařídili nám, abychom jim daly naše pasy a všechny naše věci. Ve skutečnosti o nich pořád nic nevíme. Nepředstavili se nám, neznáme ani jméno té skupiny, nic nevíme, nic nám nevysvětlili," uvedla Hanka. Dívky podle všeho nic neprovedly ani nijak neporušily muslimské zvyky.

Dívkám pomohly na svobodu jejich matky, které to nikdy nevzdaly

"Ptaly jsme se proč my, proč zrovna tahle situace, proč tohle místo, proč tak dlouho... je to tolik otázek a vy můžete jen přemýšlet nad možnými odpověďmi," dodala. Dodnes není přesně jasné, kdo dívky unesl - předpokládá se, že šlo o skupinu teroristů napojenou na al-Káidu. 

O tom, že dívky byly ve stadiu absolutní neinformovanosti, svědčí i fakt, že nevěděly, že je únosci pouští na svobodu. "Ze začátku jsme ani nevěděly, že jdeme domů," vyprávěla Hanka. "A když jsme dorazily sem (do centra IHH, pozn. red.), cítila jsem se... ani nevím, jak to popsat... bylo to takové... jako kdybyste uviděli úplně nový svět a nový život, a doufáte, že konečně budete moci začít žít jinak."