Muslimka se prošla po ulici v plechovém prádle: Teď ji chtějí zabít!
Afghánská umělkyně Kubrá Chádemí čelí opakovaným výhrůžkám smrtí a musí se skrývat poté, co nedávno prošla ulicemi Kábulu v plechovém obleku, který nápadně zvýrazňoval její ňadra a zadnici. Aktivistka v tomto nezvyklém typu ocelového brnění chtěla upozornit na problém sexuálního obtěžování žen.
Chádemí doufala, že její netradiční demonstrace koncem února potrvá alespoň deset minut, po pouhých osmi minutách ji ale dav rozčilených mužů donutil nastoupit zpátky do auta.
„Co ta děvka tady provádí? To je nějaká cizinka? Kdo to ksakru je?“ křičeli na ni prý muži, a dokonce na ni házeli kameny. Nyní je sedmadvacetiletá Chádemí každodenně terčem výhrůžek po telefonu i v e-mailech od islamistických fundamentalistů, kteří slibují, že ji zabijí, napsal server BBC.
Chádemí se pro otevřený protest rozhodla proto, že podle ní spousta afghánských žen mlčky trpí. Ani nošení burky je neochrání. I ty ženy, které nosí tradiční modrý oděv zahalující je od hlavy k patě, nejsou sexuálních útoků ušetřeny, upozornila.
V rozhovoru s BBC na tajném místě Chádemí popsala výrobu plechového spodního prádla, která zabrala několik týdnů. Kovář, na nějž se s prosbou obrátila a který údajně obyčejně vyrábí kamna, byl prý překvapen, podle jejích instrukcí ale plech nakonec vytepal do požadovaného tvaru. „To je jediné, co muži na ženách vidí,“ uvedla umělkyně k podobě oděvu.
Ke zmíněnému protestu Chádemí inspirovaly vlastní zkušenosti se sexuálním obtěžováním, jehož byla obětí ve věku pouhých pěti let. „Pamatuji si z tehdejší doby jen to, že jsem si přála, abych měla spodní prádlo z oceli,“ podotkla k nepříjemným vzpomínkám na osahávání.
Jako místo protestu si zvolila přeplněné ulice čtvrti, v níž bydlí, na západě Kábulu. Tady také sama jako studentka v roce 2008 obtěžování a oplzlé pokřikování mužů zažila. „Když se mi to tenkrát stalo, křičela jsem a křičela, ale lidé se na mě jen koukali a kritizovali mě jako nějakou poběhlici. Nikdo se mě nezastal, všichni přičítali vinu mně,“ dodala.
Podle deníku The Guardian ke svému vystoupení Chádemí nepřizvala prakticky žádná média a zaměřila je na kolemjdoucí, kteří ji a další ženy denně obtěžují. „Chtěla jsem, aby tito lidé byli mým publikem. Udělala jsem to v této čtvrti, protože to je reálné místo, a také abych ukázala, co se mi mnohokrát stalo tady i ve zbytku Kábulu,“ vysvětlila žena, jež se narodila afghánským uprchlíkům v Íránu, studovala umění v Pákistánu a nakonec se z vlastní vůle přestěhovala do Afghánistánu.
Jako řada umělců Chádemí chápe provokaci jako součást své práce, vždy ale zdůrazňuje, že její vystoupení nejsou politickými prohlášeními. „Bylo to představení. Nejsem aktivistka, jsem umělkyně. Moje práce vychází z mého života, z mých zkušeností, nepoužívám ale slova. Používám své tělo v prostoru a v čase,“ konstatovala.
Při přípravě na svou odvážnou procházku Kábulem prý si byla Chádemí vědoma toho, že se setká s nepřátelskými reakcemi, ale myslela si, že časem pominou. Místo toho „se každým dnem stupňují“, vypověděla. I přesto, že vystoupení v ulicích Kábulu převrátilo její život vzhůru nohama, Chádemí nelituje. „To, čemu nyní čelím, je realita společnosti v mé zemi,“ prohlašuje.
Tak teď má od obtěžování klid