Ve třinácti mě unesli a násilím provdali, popisuje svůj osud jedna z mnoha nepálských dívek
Za jedné chladné noci před třemi lety unikla třináctiletá Susmita Kamiová z domu svého manžela a vrátila se ke svým rodičům v zapadlé vísce na severovýchodě Nepálu. Prchala před vynuceným manželstvím, přetrvávající tradicí v komunitě dalitů, nedotknutelných, která je velmi chudá a přežívá na okraji společnosti.
Naštěstí pro Susmitu odolali její rodiče nátlaku rodičů manžela a podpořili svou dcerku, která beznadějně toužila po lepším životě, píše agentura AFP.
„Řekla jsem jim, že jsem se nechtěla provdat a že se k manželovi nevrátím. Utekla jsem, protože chci dál chodit do školy,“ říká Susmita, jíž je dnes šestnáct let.
Nepál zakázal v roce 1963 sňatky dětí, ale podle Dětského fondu OSN (UNICEF) jsou čtyři dívky z deseti provdány před svými osmnáctými narozeninami. Tato čísla jsou vyšší mezi dality, kteří žijí v komunitě vzdálené od všeho a nemají takový kontakt s vývojem ve společnosti.
Podle nevládních organizací Plan International, Save the Children a World Vision z roku 2012 uzavírají tři čtvrtiny dalitů manželství v době dospívání, nebo dokonce ještě dříve. Budoucí manželé často dívky unášejí. Je to praxe, kterou zpochybňuje jen málo rodin.
Susmita byla unesena, když sbírala dříví, a o čtyři dny později násilně provdána. Stejný osud potkal kdysi i její matku. „Je to naše kultura. Lidé se bojí, aby naše dívky neutíkaly nebo se neprovdávaly mimo naši komunitu,“ říká Susmitina matka Džadane, která zpočátku proti násilnému provdání dcery nebyla.
Tato tradice přežila deset let občanské války, konec monarchie a přechod k demokracii. V Simikotu, správním středisku distriktu hraničícího s tibetskou náhorní plošinou, žijí dalitové v izolovaných koloniích. Jejich příbytky se slaměnými střechami kontrastují se třpytícími se kovovými střechami domů patřících hinduistům a buddhistům z vyšší kasty. „Dalitové kvůli svému postavení nejnižší vrstvy hodně trpěli. Po staletí se nesměli mísit s ostatními,“ říká zástupce správce distriktu Bam Bahádur. „Zůstali velmi izolováni, dodržují starobylé zvyky a změny se u nich projevují jen velmi pomalu,“ dodává.
Danar Sunarová byla poslední příslušnicí dalitů ve své třídě. Snila o tom, že bude učitelkou. Ve čtrnácti letech však byla unesena a násilně provdána za osmnáctiletého rolníka vydělávajícího 50 dolarů měsíčně (asi 1300 Kč). „Plakala jsem a plakala. Všechny moje sny byly pryč,“ říká Sunarová. Rodiče jejího muže ji donutili, aby opustila školu a pracovala doma i na poli. „Nemáme nikdy dost peněz, někdy jíme jen jednou denně. Nevím, jak vychovám své děti,“ dodává matka šestiměsíčních dvojčat.
Podle expertů jsou dopady takových předčasných sňatků katastrofální. „Tyto dívky jsou ještě děti, nejsou schopny soustředit se na vychovávání svých dětí a mají mnoho zdravotních problémů,“ vysvětluje Kunga Sanduk Lama, vládní úředník specializující se na práva dětí. Zákon tu je podle něho neúčinný, chybějí důkazy nezbytné k tomu, aby bylo možno osoby odpovědné za násilně uzavřený sňatek trestně stíhat. Aktivisté bojující za práva dětí spoléhají spíše na kampaně v rozhlase a mezi mládeží.
Susmita studuje už třetím rokem a doufá, že se dožije konce tohoto „hrozného obyčeje“. Její otec vydělává jako švec 80 dolarů (asi 1950 Kč) měsíčně, ale jen školní uniforma stojí 45 dolarů (asi 1100 Kč). Rodina však slibuje, že učiní vše, aby dívka mohla dostudovat. „Myslím, že udělala dobře, když utekla. Je odvážnější než já, vždycky jsem měla pocit, že nemám na výběr,“ říká její matka.
Mě fakt připadá, že pouze a jedině v Evropě, Americe, Kanadě a Japonsku jsou lidi kulturní a hlavně normální. Asie, Afrika, Indie jsou nekulturní, zaostalý divoši.