Já nic, já rudá popravčí! hájila se do smrti prokurátorka, která poslal na šibenici Horákovou
Miladu Horákovou svojí obžalobou poslala na šibenici. Obávaná prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová už je po smrti. Vlastní omyl si ale nikdy neuvědomila…
Na rozdíl od Horákové popravené za spiknutí a velezradu, která se nesměla ani naposledy obejmout s dcerou, dožila Brožová-Polednová v Plzni v okruhu nejbližší rodiny. Zemřela 15. ledna a pohřeb byl bez smutečního obřadu – zřejmě aby nepřilákal přehnanou pozornost médií či dokonce těch, kterým by byl odkaz zesnulé sympatický.
Sama Brožová-Polednová si za své hříchy z 50. let, kdy hřímala nad stovkami obětí vykonstruovaných procesů, něco málo vytrpěla. Za spoluúčast na justiční vraždě Horákové a tří dalších si odseděla rok a osm měsíců ve věznici ve Světlé nad Sázavou, nastoupila tehdy v 87 letech jako nejstarší vězeňkyně v České republice.
Ven ji dostala milost tehdejšího prezidenta Václava Klause, který přihlédl k jejímu věku a zdravotnímu stavu. „To je dost. Souhlasím s panem prezidentem, že jsem tady neměla být,“ pronesla „dělnická prokurátorka Lída“ v prosinci roku 2010 poté, co si dlouhé měsíce stěžovala, jak se jí v „base“ nelíbí. A jak dokládají její vyjádření v průběhu mnoha let, která shromáždil Blesk, rudého psa novým kouskům nenaučíš...
2007:„Kdo to říká, že je (Horáková, pozn. red) nevinná? Vždyť to není dlouho, co nějaký univerzitní profesor říkal v televizi, že jí odevzdával nějaké fotografie. Měl to být nějaký materiál, který si v roce 1949 nechali udělat proti Zápotockému. Horáková doznávala trestnou činnost.“
2007: „Necítím se vůbec vinna. Tehdy jsem byla jen učedník, ale bojovala jsem za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní. Vy máte ten názor, že to bylo špatně. Já vás nepřesvědčím a vy zase nepřesvědčíte mě.“
2008: „Když jsem si obžalobu Horákové přečetla, byla to pro mě závažná trestná činnost. Věřila jsem, že je to pravda. Kdo mě zná, ví, že jsem spravedlivý člověk. Nikdy jsem nechtěla nikomu nespravedlivě ublížit.“
2008: „Můj šéf dal přede mě složku červenou takovou a řekl mi: »Přečti si to, budeš v tom intervenovat. « Já, když jsem si to přečetla, tak jsem si řekla: »Ano, to je strašná, strašná činnost, velezrádná, vyzvědačská.«
2009: „Můžou mi nadávat, že já jsem byla, já nevím co, že jsem byla bez srdce, nebo to všechno. To můžou. Ale po právní stránce jenom hovado může tohle odsoudit jako trestný čin vraždy. Je to tak?“
2010: „Já byla novicka a hrůzou byla celá vyplašená z toho, co to je za trestnou činnost. Přitom Milada Horáková byla právnička a mohli jste snad slyšet z toho procesu, co mluvila. Být na jejím místě, tak bych především řekla, že to, z čeho je obviněna, není pravda. Ona se přiznávala.“
"Pravicoví opičáci se rádobyvtipně obveselují nad hypotézou, že denně umře asi 16 starých komunistů, má to ale jeden vakl, ti lidé si prožili krásný život ve svém milovaném socializmu, ale my komunisté se zase ohýbáme smíchy, že denně umře 32 starých politických vězńů, kteří olizovali mísy ve své kopce. Ha, ha ha., kdo je na tom lépe? Komunisté byli dobře situovaní a tak závěr života si užili s velkým důchodem, ale muklové živoří dodnes, ha, ha , ha."